Kde najdete to nejlepší z benátského bienále? V pavilonech málokdy.

V posledních letech mi připadá, že to nejzajímavější z benátského bienále nenacházím ve výstavních pavilonech, ale na úplně jiných místech.

Asi není třeba představovat La Biennale di Venezia, událost, která představuje světu každoročně od jara do podzimu střídavě to nejlepší z umění a architektury a každý rok na přelomu srpna i září i z filmu.

Během bienále probíhá ve městě mnoho dalších souběžných akcí a výstav, které se dají při krátkém pobytu těžko stihnout a tak bych vám chtěla doporučit jednu z těch, kterou by byla škoda minout a která mě ohromila fantazií a uměním autorů, u nás ne moc známé manželské dvojice francouzských surrealistických a art nouveau umělců tvořících pod jménem Le Lalanne. Pod blokem fotografií najdete detaily z jejich života.

Nenápadný plakátek

a už jste v uličce.

Vstup do přízemí Planety Lalanne

Berani a ovce, které Francois-Xaviera proslavily.

Známá práce Claude Lalanne

Takto vypadá většina východu z benátských paláců směrem ke kanálu.

Měděné záležitosti se velmi těžko fotily proti podlahám, prostě mobil.

Je libo se vykoupat? Hippopotame I nebo Nosorožec coby koupelna. Prodán v roce 2020 za milion euro.

Vstup do kouzelného paláce.

V jedné z uzoučkých benátských uliček, kde se těžko vyhýbáte chodci v protisměru, se nachází starobylý palác ze 16. století Palazzo Rota Ivancich. Jeho nenápadný vchod byste téměř přehlédli, protože na unikátní výstavu, kterou hostí, zve jen malá cedule u dveří. Tím spíš vás po vstupu překvapí instalace výstavy Planete Lalanne, která proměnila patra historického interiéru na skutečnou planetu originální francouzské umělecké dvojice Francois-Xavier a Claude Lalanne, kteří byli a jsou světu známí pod jménem Le Lalanne.

Francois-Xavier Lalanne (1927-2008) vystudoval v Paříži sochařství, malbu a kresbu a po návratu z povinné vojenské služby si v 50. letech pronajal ateliér na Montparnassu, kde byl jeho sousedem Constantin Brancusi, který ho seznámil s takovými umělci jako Max Ernst, Man Ray, Marcel Duchamp a Jean Tinguely. Na své první výstavě v roce 1952 potkal svou budoucí ženu Claude (1924-2019), která vystudovala architekturu, ale zároveň chodila na kurzy malby a stýkala se s uměleckou komunitou v Impasse Ronsin. Tam se spřátelila se s Američanem Jamesem „Jimmy“ Metcalfem, který výtečně pracoval s kovem a naučil jí techniku galvanizace, kterou Claude později využila při tvorbě svých artefaktů.

Tvorba Le Lalanne šla proti tehdejšímu populárnímu trendu abstrakce 60. let, ale oni se nevzdávali pod heslem „Největší umění je umění žít“. Vytvářeli své hravé a surrealistické sochy a art nouveau předměty a veřejnost se o ně pomalu začala zajímat v době, kdy jejich práce začal v roce 1960 nakupovat Yves Saint Laurent s přítelem Pierrem Bergé. Pracovali společně, Francois-Xavier preferoval zvířecí říši, Claude rostliny. Právě díky jedné své „zelenině“ se stala známou širší veřejnosti, když si zpěvák Serge Gainsbourg vybral na obal svého alba fotografii její sochy Muž s kapustovou hlavou, kterou měl od Claude doma.

Výstava v Benátkách se svými stopadesáti objekty patří k nejobsáhlejším výstavám této dvojice a je vůbec první v Itálii. Známé sochy ovcí, kapusta na kuřecích nožkách, nosorožce, který v sobě skrývá koupelnu nebo rozkládací psací stůl, k nábytku, zrcadlům a šperkům, to všechno v sobě skrývá hravost a nápaditost a také manuální zručnost autorů. Dočkali se uznání během života a v poslední době ceny jejich umění překračují vysoko miliony dolarů, například rozkládací sekretář s psacím stole Rhinocrétaire byl prodán v říjnu 2023 za 18 milionů Euro, je to jediný originál z roku 1964, druhý stejný měl Král Charles.

Pokud tedy míříte do Benátek, doporučuji vám využít tuto vzácnou příležitost vidět pohromadě celou Planetu Lalanne a nejen si rozšířit obzory.