Jenom zábradlí a rampy z dálky napovídají, že prázdná jáma bývalého doku v Helsingoru něco skrývá. Až teprve na samém okraji užasle pochopíte... Ten projekt byl velkou výzvou. A BIG ji přijali a zvítězili nejen v soutěži.
Vycházím z nádraží v Helsingoru, přístavním městě na severu Dánska. Výjimečně v letošním horkém létě trochu poprchává a fouká studený vítr. Přede mnou se prostírá rozlehlý dlážděný prostor, na jehož obzoru se rýsuje silueta Hamletova hradu Kronborgu. Kdybych to předem nevěděla, nenapadlo by mě, že v těchto poklidných místech, kde kotví plachetnice a vyhlídkové čluny a před kavárnou nebo na sedačkách odpočívají turisté, se až téměř k hradu od roku 1882 do roku 1985 rozkládaly jedny z nejmodernějších doků v Dánsku. Význam námořní dopravy ale upadl, doky, v kterých pracovalo i 3600 obyvatel tohoto šedesátitisícového města, byly jako ztrátové uzavřeny a v roce 1983 odtud vyplula poslední loď. Industriální éra skončila a město se ocitlo před otázkou, jakým směrem se dál ubírat. A prozřetelně si vybralo projekt nazvaný Kronborg - přístav kultury, kterým se rozhodlo přilákat místní obyvatele i turisty se zájmem o kulturní dění. Samozřejmě, že už dávno předtím návštěvníci z celého světa přijížděli kvůli hradu Kronborg, jenž byl s největší pravděpodobností předlohou pro děj Shakespearova Hamleta a je od roku 2000 zařazen na seznam UNESCO. Na hradě, kde se každoročně koná Shakespearův festival, bylo také umístěno muzeum připomínající námořní a loďařskou historii Dánska.
Velkolepý kulturní projekt z roku 2007 zahrnoval revitalizaci bývalých doků a výstavbu architektonicky zajímavého Kulturního centra, kde najdete kavárnu a restauraci, knihovnu, divadlo, kino, tělocvičnu, přednáškový sál, a vzniklo úpravou starých průmyslových budov loděnic. A vzhledem k tomu, že dosavadní prostory námořního muzea na Kronborgu byly omezené a neumožňovaly vystavit všechny exponáty, byla vypsána veřejná architektonická soutěž (ano, tak to chodí tam, kde jim záleží na kvalitě města a ne na tom, dát vydělat kamarádovi a shrábnout všimné) na stavbu nového muzea. Podmínky nebyly jednoduché, protože v těsné blízkosti bývalých doků stojí na jedné straně hrad, jehož silueta a okolí nesmělo být ohroženo a na druhé straně u bývalých doků moderní stavba kulturního centra. Naštěstí se soutěže zúčastnil i ateliér BIG úspěšného mladého dánského architekta Bjarke Ingelse (*1974), který je znám svými nekonvenčními nápady, jež navíc respektují pravidla trvalé udržitelnosti a mají i společenský dopad. Návrh BIG se stal absolutním vítězem, v roce 2010 se začalo stavět a v roce 2013 se muzeum otvíralo. Geniální nápad, který vyhověl všem podmínkám spočíval v tom, že při návštěvě lokace architekti objevili 150 metrů dlouhý, 25 metrů široký a 9 metrů hluboký suchý dok (jámu, v které se stavěly lodě) a okamžitě jim bylo jasné, že toto je ideální místo. Nepostupovali ale cestou stavby uvnitř doku, ale obvodové zdi a dno byly zpevněny a interiér muzea byl vystavěn pod zemí zvenku po jejich obvodu (viz foto). Tím vynikly staré původní zdi doku, na kterých jsou dodnes vidět stopy z doby, kdy se v nich vyráběly lodě. Jednotlivé části rozlehlého muzea, které neslouží jen expozici, ale zároveň má auditorium, učebny, přednáškové a další výstavní sály, spojuje několik prosklených chodeb, které nabízejí úžasné pohledy dovnitř jámy i na muzeum. Nepravidelné úhly a občas i zkosený povrch uvnitř mají návštěvníkovi připomínat pocit na palubě lodi.
A tak mnoha architektonickými cenami oceněný projekt dosáhl toho, že novou stavbou nebylo narušeno okolí chráněné památky a zároveň vzniklo něco, co obdivují turisté z celého světa a například National Geographic je zařadil mezi deset doporučovaných světových muzeí.
Stejně originální je i scénografie expozice muzea, která má k dispozici velký prostor a pomocí filmů, exponátů a interaktivních instalací (je zde např. originální historický tetovací salon, kde si můžete sami vyrobit smývací tetování) nejenom přibližuje 600 roků starou historii námořnictví v Dánsku, ale zaměřuje se i na život námořníků a jejich blízkých na pevnině a v závěrečné části připomíná i jejich podíl na námořních akcích během 2. světové války. A nemůže chybět ani současnost, protože největším kontejnerovým přepravcem na světě je právě dánská společnost Maersk.
Nevyhledávám prvoplánově muzea a nijak zvlášť se nezajímám o námořnictví a přijela jsem hlavně kvůli architektuře, ale dvě hodiny prohlídky velmi poutavé expozice v nepopsatelnémm prostředí originální stavby a potom další v působivé kafetérii na dně bývalého doku u smorrebrodu, dánského obloženého chleba, stály za to.
A to vše díky malému městu, které mělo odvahu a vydalo se jinou cestou.
“
