Taky cítíte, že je čas na chvíli se vymanit z nekonečného kola negativních, nepříjemných a někdy přímo nepochopitelných informací a připomenout si příjemné a zajímavé momenty například z prázdninových cest?
Podzim už se hlásil o slovo, když jsem koncem září 2021 přijela na pár dní do Berlína. I když mým hlavním cílem byla návštěva nově zrekonstruované Neue Nationalgalerie, navržené Miesem van der Rohe a výstava Alexandera Caldera, zároveň jsem byla hodně zvědavá na výstavu v další známé galerii Martin Gropius Bau, která nesla název The Cool and The Cold.
Jedna z nejkrásnějších německých galerií a zároveň i jedna z nejdůležitějších evropských výstavních síní sice příjmením Gropius připomíná zakladatele hnutí Bauhaus, ale navržena a postavena byla jeho prastrýcem Martinem. Od roku 1966 je zapsána jako historická památka a teprve po roce 1990 a sjednocení Německa mohla konečně fyzicky otevřít návštěníkům i svůj hlavní vchod, který byl do té doby z politických důvodů zavřený. Budova totiž stojí přesně v místech, kudy procházela Berlínská zeď, takže byla pro občany tehdejšího NSR přístupná pouze ze zadní strany. Dnes se v těsné blízkosti Gropia Bau nacházejí nejdelší zachované zbytky Zdi a v místech, kde stávala centrála gestapa, byl postaven moderní vnější i vnitřní památník Topography of Terror, oceněný mnoha cenami. Z oken galerie je na něj zajímavý pohled a dvorana Gropius Bau je zdarma přístupná, výstavy se odehrávají na galeriích.
Pod názvem The Cool and the Cold byly v Gropius Bau na skupinové výstavě poprvé společně vystavovány obrazy z let 1960 - 1990, které vznikly v době studené války v zemích jejích dvou hlavních mocností, USA a SSSR. Zdrojem byla obsáhlá sbírka manželů Ludwigových, kteří jako jedni z prvních nakupovali obrazy z Východu, takže zde byla k vidění jak ruská avantgarda, tak i americký pop-art. Vystavena byla díla více než 80 umělců včetně Andy Warhola, Jacksona Pollocka, Basquiata, Helen Frankenthaler, Ilji Kabakova, Erika Bulatova a Keitha Haringa.
V obrazech se samozřejmě odrážely společenské rozdíly, které v tom samém období existovaly mezi oběma velmocemi, izolace sovětských umělců od uměleckých směrů západního umění a zároveň i zásahy politické moci do avantgardní tvorby v SSSR a změny od období glasnosti.
Bohužel prokrastinace zvítězila a já jsem se tak dlouho připravovala napsat o mých dojmech z výstavy, až před 14 dny skončila, takže už Vám výstavu nemohu doporučit k návštěvě, ale musím o ní psát v minulém čase.
Bylo to velmi zajímavé srovnání a příležitost vidět mnoho známých i neznámých jmen, doufám, že najdete něco alespoň na mých mobilových fotografiích.
