Co v průvodci po Lisabonu chybělo...

Dojmů z Lisabonu mám spoustu, ale nejvíc mě nadchla stavba, jejíž detaily v žádném bedekru nenajdete. Je otevřena od listopadu 2016 a nebýt známého českého propagátora architektury, který mi ji doporučil, nevěděla bych o ní také.

V lisabonské čtvrti Belém západně od centra metropole, v místech, kudy se vydávali mořeplavci po řece Tejo na obchodní a dobyvatelské cesty, turistické bedekry většinou doporučují vidět jednu z nejvýznamnějších portugalských staveb - nádherně zdobený klášter sv. Jeronýma z roku 1571, v jehož kostele je mimo dalších slavných osobností portugalských dějin pohřben i Vasco de Gama, dále Torre de Belém, čili věž, která stojí přímo na břehu řeky a stala se symbolem Lisabonu ve všech turistických brožurách a samozřejmě také monumentální Památník objevitelů, který byl velikášsky postaven v roce 1960 za vlády diktátora Salazara. Posledně jmenovaný mi bohužel svým gigantickým provedením v čele s postavou Jindřicha Mořeplavce a zástupem postav dalších významných objevitelů připomněl neblaze proslulou pražskou "frontu na maso" z Letné. Diktatury se nezapřou...

Na mně ale největší dojem udělalo právě to, co jsem v průvodci nenašla a na co jsem byla náhodou upozorněna. Jen pár set metrů od Památníku objevitelů, v blízkosti belémského nádraží, byla od počátku 20. století v provozu tepelná elektrárna nazvaná Central Tejo podle nejdelší řeky Pyrenejského poloostrova (lat. Tagus), na jejímž břehu leží. Když se stát zaměřil na získávání elektřiny z hydroelektrárny Castelo de Bode, stala se zásobní elektrárnou a nakonec byla v roce 1975 uzavřena. V témže roce došlo ke znárodnění a komplex elektrárny přešel do vlastnictví EDP (Electricidade de Portugal) - portugalského ČEZu, a byl zároveň prohlášen za objekt veřejného zájmu. EDP otevřel v budovách, kde se zachovalo všechno původní zařízení, v roce 1990 Museu da Electricicade (Muzeum elektřiny), které prošlo v roce 2001 - 2005 nákladnou rekonstrukcí a jehož interiéry nyní odpovídají požadavkům návštěvníků v 21. století.

Vzhledem k tomu, že EDP je gigantem mezi portugalskými firmami a prostřednictvím své privátní neziskové nadace Fundaçao EDP finančně přispívá mimo jiné i na kulturní, vzdělávací a společenské aktivity, rozhodla se k velkorysému kroku. A to rozšířit jedno z nejnavštěvovanějších muzeí v Portugalsku o novou budovu, která umožní ve svých rozlehlých prostorách představit Portugalcům nejen zajímavé světové výstavy a umělce a architekty, ale také umístit kolekci moderního portugalského umění, které nadace nakupuje od šedesátých let 20. století.

Nadace oslovila v roce 2010 věhlasnou britskou architektku Amandu Levante (bývalou manželku a spolupracovnici Jana Kaplického), která navrhla úžasně dynamickou elipsovitou stavbu, jejíž povrch je s odkazem na portugalskou tradici pokryt 15 tisíci trojrozměrných dlaždic, které pracují se slunečním svitem i odrazem světla od hladiny řeky Tejo. Těžko popisovat, musí se vidět... Jen na okraj - pouze vyvinout finální podobu dlaždic trvalo čtyři roky a Portugalci oslovili barcelonskou firmu, která již po tři generace vytváří obklady pro stavby architekta Gaudího. A tak bylo v říjnu 2016 otevřeno muzeum MAAT (Museu Arte Arquitetura Tecnologia), které spojuje velkoryse staré a nové, což právě na Lisabonu obdivuji.

MAAT