Šedivé dušičkové mraky a krátící se dny mě přiměly připomenout si azurové nebe a konečně napsat něco o místě, které v bedekrech o Benátkách nebývá největším favoritem.
Na trojúhelníkovém výběžku, v jehož cípu se spojují dva kanály - Giudecca a Canal Grande, v místě, které bylo již od začátku 15. století využíváno jako celnice a skladiště, se rozkládá mohutná budova stejného tvaru, dokončená v roce 1682. Na jejím vrcholu podpírají dva Neptunové glóbus se sochou Fortuny, která se otáčí podle směru větru.
Když jsem před dvěma lety poprvé vstoupila v Benátkách do prostor bývalé celnice Punta della Dogana, byla jsem hlavně ohromená opulentní "fejkovou" výstavou Damiena Hirsta (o které jsem psala zde evastepankova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=636488), jejíž přitažlivé exponáty vyplňovaly prostory a přitahovaly na sebe největší pozornost.
Už tehdy mě ale upoutal i samotný interiér, svou rozlehlostí, výškou, původními zdmi z neomítnutých cihel, nádhernými dřevěnými krovy a kombinací skla a betonu. Ovšem až při dalších dvou návštěvách, kdy dojem tolik nerušily vystavené exponáty, jsem si vychutnala minimalistickou práci věhlasného japonského architekta Tadao Ando, kterému se výtečně podařilo spojit historii a současnost a vdechnout rozlehlému prostoru volnost i intimitu.
A právě tady je třeba zmínit člověka, který celou záležitost financoval, francouzského miliardáře Francoise Pinaulta (*1936), jež podniká v luxusním zboží (mj. majitel Gucci, YSL, Steve McQueen, v roce 2003 předal vedení firmy synovi Francois-Henrimu (*1962), mj. manželovi herečky Salmy Hayek), ale zároveň je jedním z největších světových sběratelů moderního umění, jeho sbírka v současnosti čítá přes 5000 kusů. Ten plánoval v roce 2000 postavit na pařížském předměstí muzeum moderního umění, kam by svou sbírku umístil a oslovil věhlasného japonského architekta Tadao Ando. Bohužel kvůli administrativním průtahům Francois Pinault v roce 2005 projekt odvolal.
Shodou okolností se ale v témže roce naskytla možnost koupit od firmy Fiat za 29 milionů EUR jeden z krásných historických benátských paláců - Palazzo Grassi a získat tak nádherné prostory pro výstavy. Architekt Tadao Ando palác úspěšně zrenovoval a objevila se další šance. V roce 2006 vypsaly Benátky tendr na třicet let zanedbávanou budovu bývalé celnice Punta della Dogana s pronájmem na 33 let. Pinault tendr vyhrál, projekt opět svěřil japonskému architektovi a už v roce 2008 se otevírala v zrenovovaných prostorách nová výstava.
Obě muzea umění jsou oficiálně prezentována jako jeden celek a někdy se stává, že obsáhlá výstava je rozdělena do obou objektů. I kdyby ale byla naprosto prázdná, stojí obě místa za návštěvu. Mojí srdeční záležitostí zůstává ovšem Punta della Dogana. A je docela možné, že uchvátí i vás.
