„Trumpův“ ostrov

Macron se nepřidal k Radě míru, kterou chce Trump zřídit a vést. A tím si to celé pokazil. Trump pochopil okamžitě. Jestli nechceš mír po mém, dostaneš clo. Dvě stě procent. Na víno. A na šampaňské.

Čím více světových lídrů v takové „radě“ bude, tím silnější bude zdání legitimity Trumpových nároků. Když se nepodvolíš, přichází výhružka. Kdo není s námi, je proti nám.

To je světová lekce z Trumpovy geopolitiky pro neposlušné. „Kdo není
s námi“ znamená odmítnutí neutrality, kriminalizaci zdrženlivosti a morální vydírání.
Neříká: „Pojďme se domluvit.“
Říká: „Vyber si stranu, jinak jsi nepřítel.“
To je logika války, ne diplomacie.

Když Trump zveřejnil obrázky Grónska a Kanady jako amerického území, nebyl to vtip. Byla to záměrná provokace. Trump testuje, co vše mu projde. A když to projde, posune hranici znovu. Nejde o impulzivitu. Jde o strategii. O snahu změnit mentální pohled ostatních na svět. Mentální mapa reality je vnitřní kompas, podle kterého lidé – často nevědomě – hodnotí, co je normální, možné, přijatelné a nepřijatelné.

Trumpovo chování je nezodpovědné, mocensky arogantní a symbolicky nebezpečné, i když není okamžitě akční. Obrázky fungují rychleji než zákony.
Neříkají: „Stane se to“.
Říkají: „Jen si představte, že by se to stalo“.

A když si to představíte dostatečně často, přestanete se ptát, jestli je to nepřípustné. Začnete se ptát, za jakých podmínek.

Tohle není impulzivita. Impulzivní je tweet ve tři ráno.
Tohle je posouvání oken – toho, co je myslitelné. Trump netestuje hranice států. Testuje hranice zvyku. Co ještě projde bez okamžitého odporu.