Reakce - naše zrcadlo v chaosu světa

Reakce člověka vypovídá více o něm samém, než to, co říká svému protějšku. Reakce není jen odpověď. Reakce je příběh. Příběh o nás, který si píšeme každým dnem.

Reakce je zrcadlo nitra:
Strach reaguje obranně.
Komplex méněcennosti reaguje výsměchem nebo potřebou dominovat.
Zralost reaguje klidně, i na konflikt.
Empatie reaguje nasloucháním, ne odporem.

Říká se, že jakmile otevřete diskusi, otevřete i okno do lidské duše. A to je, vážení, výhled! Jen málokdy uvidíte takovou přehlídku psychologických výmolů jako ve chvíli, kdy někoho argumentačně zatlačíte do kouta. Tam totiž končí věcnost a začíná show. Zapomeňte na fakta – přichází reakce.

Někdy je to opravdu silná káva. Odpovědi se noří z hlubin vlastního dětství, komplexů a nevyřešených vztahů. Jinými slovy: místo reakce přichází výkřik vnitřního pětiletého dítěte v těle dospělého.

Všimli jste si, jak rychle se mění tón, když dojdou argumenty? Nejdřív odborné poznámky, pak ironie, pak výsměch a nakonec osobní útok. V tu chvíli už nemluví člověk. Mluví frustrace. Jak říkávala moje babička: když dojdou slova, nastoupí kopance.

A tak máme před sebou zvláštní druh diskutéra – argumentačního deficitáře. Poznáte ho snadno. Na názor odpovídá domněnkou. Na otázku odpovídá výčitkou. A na logický rozpor odpovídá větou „vidím, že nemáš pojem o reálném světě“.

Tito lidé milují svobodu slova, dokud si pod tím nepředstavíme svobodu jiného slova než jejich. Když se jim nelíbíte, zpochybní vaši inteligenci, morálku nebo pracovní historii. Nezáleží na obsahu – záleží, jak moc se cítí být ohroženi. Ti, kdo nemohou čelit realitě, se uchylují k tomu nejnižšímu, co mají – urážkám, protože ty jsou jednoduché. Jsou to špinavé zbraně, které si mohou dovolit použít, protože je nevyžadují žádné skutečné dovednosti.

Ale víte co? Nesmíme se na ně zlobit. To, co působí jako arogance, je často jen dobře maskovaný strach. Za každým urážlivým komentářem
se skrývá slabost – a za každou osobní poznámkou nedostatek argumentačního sebevědomí. Reakce totiž nejsou o vás. Jsou o nich. Vy jste jen zrcadlo, ve kterém se nechtějí vidět.

Takže až příště dostanete místo odpovědi výkřik ega, usmějte se. Právě vám ukázali, kdo doopravdy jsou.