Na topole podle skal hněvivý mužík zatleskal

„Mužova nadřazenost není ničím jiným než setrvačností tradice.“ /Simone de Beauvoir/ „Ženy vždycky musely bojovat dvakrát tolik, aby byly brány polovinou tak vážně.“ /Charlotte Whitton/

Zažila jsem jízdu autobusem se začínající řidičkou – ano, řidičkou. Cesta probíhala poklidně, byť s mírným zpožděním, které bylo nevyhnutelným důsledkem opatrné jízdy začínající řidičky. Většina cestujících přijímala situaci s pochopením, avšak dva muži usazení v zadní části autobusu
si neodpustili nepřetržité komentáře. Jeden se ujal role samozvaného instruktora, druhý s neskrývanou neomaleností dával najevo, co si o řidičce myslí.

Když jsme dorazili do cílové stanice, muži vystoupili s poznámkami o ženské, která by se měla vrátit k plotně. To, co následovalo, mě však upřímně překvapilo. Několik žen (a výhradně žen) se při výstupu zastavilo u řidičky a s laskavostí jí vyjádřily podporu. Řidička na chvíli ztuhla, jako by ji tato slova zaskočila. Pak však v jejích očích probleskla vděčnost
a koutky úst se jí mírně zvedly v nesmělém úsměvu. Zdálo se, že jí tato drobná gesta vlila do žil novou dávku sebejistoty. Možná to byl jen nepatrný okamžik, avšak v jistém smyslu měl sílu vyvážit veškerou negativitu, které byla během jízdy vystavena.

Tehdy mi to došlo – kolikrát jsem sama osobně zažila nebo viděla, jak se muži kriticky vyjadřují k ženám? Kolik z nás bylo v podobné situaci a máme takové zkušenosti? Možná proto jsme cítily potřebu povzbudit ji. Podpora a povzbuzení mohou mít obrovský dopad – a i malý čin laskavosti může někomu pomoci pokračovat. Tak trochu jsem přemýšlela, zda-li by si ti dva takto troufli i na muže–řidiče. Když pozoruji lidi, zjišťuji, že negativní reakce často vypovídají více o dotyčné osobě než o skutečném chování či schopnostech těch, které kritizují.

Tento zážitek mi připomněl, že přehlížení a zlehčování přínosu žen nemusí být jen otázkou osobních zkušeností, ale má hluboké historické kořeny. To, co se stalo řidičce autobusu, je jen malou ukázkou širšího problému, který postihoval významné vědkyně, umělkyně a vynálezkyně. Proto jsem se rozhodla podívat na několik žen, jejichž práce změnila svět, a přesto jim dlouho nebylo přiznáno uznání, které si zasloužily.

1. Rosalind Franklin (1920–1958) – objevitelka struktury DNA

Rosalind Franklin byla britská chemička a rentgenová krystalografka, která zásadně přispěla k objevu dvoušroubovice DNA. Její rentgenové snímky (zejména slavný „Foto 51“) byly bez jejího vědomí ukázány Watsonovi a Crickovi, kteří díky nim vypracovali svůj slavný model DNA
a získali za něj Nobelovu cenu v roce 1962. Franklin mezitím zemřela a její přínos byl dlouho opomíjen.

2. Lise Meitner (1878–1968) – skutečná objevitelka jaderného štěpení

Lise Meitner byla rakouská fyzička, která spolupracovala s Ottem Hahnem na výzkumu jaderného štěpení. Když jejich experimenty vedly k objevu, Hahn si přivlastnil zásluhy a získal za ně Nobelovu cenu v roce 1944. Meitner, která poskytla klíčové teoretické vysvětlení procesu, nebyla oceněna.

3. Jocelyn Bell Burnell (nar. 1943) – objevitelka pulsarů

Jocelyn Bell Burnell objevila pulsary (rychle rotující neutronové hvězdy), ale Nobelovu cenu za tento objev získali její nadřízení, Antony Hewish a Martin Ryle, v roce 1974. Ona sama byla zcela opomenuta.

4. Fanny Mendelssohn (1805–1847) – skladatelka ve stínu bratra

Fanny Mendelssohn byla talentovaná skladatelka a sestra slavného Felixe Mendelssohna. Její hudba byla často publikována pod jeho jménem, protože v tehdejší společnosti nebylo přijatelné, aby žena skládala hudbu. Až v posledních desetiletích začala být její práce uznávána.

5. Clara Schumann (1819–1896) – virtuózka, jejíž talent byl zastíněn manželem

Clara Schumann byla vynikající klavíristka a skladatelka, ale většinou byla vnímána jen jako manželka Roberta Schumanna. Přestože sama skládala, většina její tvorby byla ignorována a až v současnosti se začíná oceňovat.

6. Ada Lovelace (1815–1852) – první programátorka

Ada Lovelace napsala první algoritmus pro počítač navržený Charlesem Babbagem. Její práce však byla dlouho přehlížena a až později byla uznána jako první programátorka v historii.

7. Margaret Knight (1838–1914) – vynálezkyně papírového sáčku s plochým dnem

Margaret Knight vynalezla stroj na výrobu papírových sáčků s plochým dnem. Její nápad se pokusil ukrást muž jménem Charles Annan, který si ho chtěl patentovat. Knight se s ním soudila a nakonec patent získala ona.

8. Mary Shelley (1797–1851) – autorka Frankensteina

Ačkoliv dnes víme, že Mary Shelley napsala slavný román Frankenstein,
v době jeho vydání se spekulovalo, že ho napsal její manžel Percy Bysshe Shelley nebo Lord Byron.

9. Sidonie-Gabriella Colette (1873–1954) – spisovatelka, jejíž knihy si přivlastnil manžel

Francouzská spisovatelka Colette psala populární romány, ale její první knihy byly vydány pod jménem jejího manžela Willyho, který si přivlastnil zásluhy. Až později se proslavila pod vlastním jménem.

Dnes se situace postupně zlepšuje a zapomenuté příběhy těchto žen
se dostávají na světlo. Historická marginalizace žen byla důsledkem několika faktorů, především tradičních společenských norem, které ženy omezovaly na role pečovatelky a domácího pilíře. Tyto normy zanechaly ženy v podmínkách, kde měly omezený přístup k vzdělání a profesnímu růstu, což jim znemožňovalo oficiálně prezentovat své objevy či tvorbu. Často, když se ženám podařilo něco významného dosáhnout, čelily předsudkům, které zpochybňovaly hodnotu jejich práce. Jejich objevy byly připisovány mužům, nebo zůstaly opomíjeny.

Naštěstí se svět mění (alespoň v tomto směru) k lepšímu.