Motorová pila, porod a jiné radosti mateřství

Když se řekne motorová pila, většina z nás si vybaví buď hororový film nebo lesníka. Co už nás napadne méně, je fakt, že prapředek tohoto skvostu mechanického inženýrství byl původně vynalezen ... k porodu.

Ano, čtete správně. Tento vynález má poměrně zajímavou a překvapivou historii. Původně byla ozubená pila vynalezena pro lékařské účely, konkrétně pro provádění symfyziotomie.

Symfyziotomie je chirurgické rozříznutí stydké spony (symfýzy) za účelem rozšíření pánve, což umožňuje porod při mechanických problémech. Zní to brutálně? Inu, i historie porodnictví má své stinné stránky. A jedna
z nich držela v ruce klikovou pilku s roztomilými kovovými zoubky.

Je fascinující sledovat, jak se ozubená pila – nástroj původně určený
k tomu, aby „pomohl“ rodícím ženám – stala spolehlivým společníkem dřevorubců. Medicína a lesnictví tak našly své společné kořeny v pánvi. Doslova.

Počátky symfyziotomie sahají až do roku 1597, kdy se stala běžným chirurgickým zákrokem pro ženy s obtížným porodem. Tento zákrok byl nejen extrémně bolestivý, ale i nebezpečný. V 18. století lékaři John Aitken a James Jeffray vyvinuli první mechanickou verzi zařízení, která měla proces usnadnit. Nešlo ještě o drátovou pilu jako Gigli pila, ale o řetězový mechanismus podobný moderní řetězové pile – jen v menší, ruční verzi.

Poprvé byla tato metoda úspěšně provedena francouzským lékařem Jeanem Reném Sigaultem v roce 1777. ​ Odkaz Prostě si řekl: když už se ženské tělo vzpouzí přirozenému porodu, tak mu trochu pomůžeme. Třeba tím, že ho rozřízneme vejpůl. Neberte to.

Ve své rané historii (v 18. století) nebyly k dispozici moderní anestetika, takže ženy musely podstoupit symfyziotomii bez jakékoli úlevy od bolesti. Byl to jeden z nejvíce brutálních a traumatických chirurgických zákroků té doby.

Zařízení původně připomínající dlouhý řetěz se zuby a rukojetí se díky německému ortopedovi Bernhardu Heinemu z roku 1830 proměnilo
v sofistikovanější nástroj s ruční klikou a zuby navinutými kolem oválu, známý jako osteotom.

Foto osteotom online. Odkaz. [cit. 2025-04-19].

A protože minulost bývá občas poněkud nevhodná, připomeňme si i Irsko, kde mezi lety 1944 a 1987 podstoupilo tento zákrok bez informovaného souhlasu 1500 žen. V zemi Guinnessu a čtyřlístků zřejmě někdo usoudil, že když už Bohyně plodnosti rozdávala děti, proč ne rovnou i bolest. Protože ženské tělo je přece stvořeno k tomu, aby snášelo bolest. ​REFRESHER – Hlas moderní generace

Ano, čtete správně – v době, kdy už svět znal anestezii, lidská práva
i feministické manifesty, tam ženy na porodním stole stále zažívaly středověk s trochou antiseptika. Proč? Protože katolická morálka. Rozšíření císařských řezů by se totiž mohlo spojit s širším používáním moderní medicíny a technologií včetně (považte!) antikoncepce. Bylo by to „zasahování do přírody“. A to přece nechceme.

To, že ženy po zákroku kulhaly, měly chronické bolesti, nebo se prostě zhroutily fyzicky i psychicky? Vedlejší efekty. Lékařské oběti za porodní vítězství.

Zatímco dnes většina žen v rozvinutých zemích slyší při porodu spíš
na epidurál než na „Budete si přát motorovku?“, ve světě se stále najdou místa, kde se symfyziotomie velmi vyjímečně praktikuje. Ne z rozmaru, ale z nutnosti.

Ale abychom nekončili tak depresivně – symfyziotomie nám připomíná, jak moc jsme se v medicíně posunuli. I když, ruku na srdce – až vám příště budou v televizi ukazovat záběry, jak někdo s motorovkou likviduje křivý trám, už se nebudete dívat stejně. Možná si i trochu instinktivně přidržíte pánev.

Poznámka: obrázek vytvořen pomocí promptu „Leták na zákrok symfyziotomie“ s využitím ChatGPT-4 (OpenAI, 2025).