Moderní čarodějnice (aneb žena, která si dovolí říct NE)

Když středověký muž nevěděl, co si počít se ženou, která byla příliš... čímkoliv, jednoduše ji označil za čarodějnici.

Příliš krásná? Určitě očarovala vesnici.
Příliš chytrá? Uzavřela smlouvu s ďáblem.
Příliš samostatná? Upalte ji, než začne nosit kalhoty!

Čarodějnice byla žena, která vybočovala z představy o „správné“ ženě. Dnes už ženy neupalujeme, ale když si dovolí říct NE, označujeme je za nepříjemné, divné, sobecké, kariéristky nebo neženské.

Moderní čarodějnice však nehraje podle pravidel nastavených muži, protože – světe div se – v pravidlech, která píše někdo jiný, se hraje dost špatně. Odmítá se podřizovat a místo toho vytváří vlastní definici toho,
co to znamená být ženou. Čarodějnice nezmizely. Jen vyměnily kotlíky
za email, košťata za kolo a magii za argumenty.

Dnešní čarodějnice nedává dětem jméno podle přání babičky, ale takové, jaké chce sama. Dnešní čarodějnice odmítá být „milá“ jen proto, že se to od ní očekává. Říká NE šéfovi, který chce, aby byla „flexibilní i večer“.

A víte, co se pak stane? Společnost zpanikaří. Ne tak otevřeně jako
ve středověku, ale potichu, rafinovaně a s dobře namířenou nálepkou:
„Je moc náročná.“
„Je nějaká ostrá.“
„Je s ní těžká domluva.“
„Je jiná.“
„Je kariéristka.“
„Není to už trochu moc?“

Moderní čarodějnice je žena, která odmítá žít podle tradičních očekávání. A jak víme z dějin – to může být nebezpečné. Ne proto, že by chtěla nějak škodit, ale protože má moc, kterou si vzala sama. Ne tu, kterou jí někdo přiklepl, pokud byla dostatečně hodná, pokorná a dobře vychovaná.

A tak se z „nechci s tebou spát, protože se mi nechce“ stává důkaz působení temných sil. Z „chci stejný plat“ se stává kletba. Z „nebudu se omlouvat za to, co necítím“ vzniká legenda o duševní nestabilitě.

Ale dobrá zpráva je: moderní čarodějnice už se nebojí hranic.
Spaluje je sama.