Malé trumfy, velké ego

Rozvod, hypotéka a rodičovská péče. Připravte se na příběh o absurditě, frustraci, a ironickém humoru. O tom, jak Petr objevil statečnost… a Emma objevila trpělivost.“

PETR: Sklopí oči, protože statečnost je přece přeceňovaná. Po měsících lhaní na přímou otázku Emmy se náhle rozhodne být „chlap“ a chce se všemu – jak sám říká – postavit čelem. V praxi to znamená oznámit Emmě, že někoho má a nebude platit někde nájem a zároveň půlku hypotéky na společný rodinný dům. Na to on nemá.

EMMA: Bere to logicky – každý si bude platit svoje bydlení. Emma se snaží držet realitu v ruce jako horký brambor. Jenže Petr měl jiné představy.

PETR: Je tvrďák. Hrdinsky pohrozí, že pokud bude Emma dělat problémy, půjde si tvrdě za svým. Oznámil, že děti bude mít on, protože má teď
k dispozici novou ženu a její matku jako paní na hlídání, kterou děti nikdy neviděly. Dům si ponechá on a bude ho jako udržovat pro děti. Emma by měla být rozumná, nic nežádat a odstěhovat se. Protože těch pár hodin, co s nimi je, nemá velký smysl. Mohlo by se také stát, že jeho bratr si na ni někde počká a upraví jí obličej.

EMMA: Zaskočená. Děti potřebují domov teď, ne za dvacet let. A jejích „pár hodin“? Když je matkou 24/7? Ale dobře, muž má přece právo mít jednoduchý svět, kde děti jedí vzduch a hypotéky se platí samy. Emma se odvážila připomenout, že děti musí jíst, bydlet a občas vidět skutečnou mámu.

PETR: Ihned jí vmetl, že jí jde jen o peníze (což on vždy věděl), a nabídl platit 500 Kč na dítě. A když se jí to nelíbí — tak ať mu je rovnou nechá, ne?

EMMA: Investovala do domu 400 tisíc bez předmanželské smlouvy. Vlastní úspory, které měla ještě před svatbou. Zaplatila za něj úvěr 65 tisíc, aby si společně mohli vzít hypotéku. Zřejmě sledovala jiný cíl, než získat peníze. Ale klid, Petr velkoryse navrhl vratku 200 tisíc. A slibuje vymalovat dětem pokoj v pronájmu, který si Emma našla. Zní to téměř jako charita. A pomůže doplatit Emminu kreditní kartu, ze které utrácel.

PETR o 3 měsíce později: Oznámil Emmě, že 200 tis., které ona požaduje, je rozhodně problém. A Emmina kreditka? Ať si ji zaplatí sama. Je přece jen na její jméno. To je fér. On na to nemá. Místo splněných slibů přistál Emmě na stole jeho značně vysoký účet za mobil.

EMMA: Odmítá platit jeho telefonní účet. Výsledek? Pokojíček pro děti si může vymalovat sama. On už energii investoval jinam – vymaloval u své nové partnerky.

EMMA o další 2 měsíce později: Platí nájem, kde je s dětmi (ve výhradní péči) a má Petrovi nově přispívat polovinou splátky na dům, ve kterém zůstal bydlet. Navíc Petr chce, aby Emma zrušila dětem jejich spoření a vyplatila mu polovinu. Emma by chtěla dětské světlo s hvězdičkami
ze starého pokojíčku, zapomněla ho v domě při stěhování. Světlo
s hvězdičkami nedostane, protože by ho Petr dle jeho slov „mohl potřebovat“. Na co? Nevíme. Možná jako morální kompas. Určitě to bude něco podobně zásadního.

Poznámka autorky: Podobnost se skutečnými postavami je čistě náhodná.