Klimatická survival show aneb jak mi řidiči firmy Transdev budují imunitu

Ranní linka dopravce Transdev Střední Čechy. Venku dusno, už v 6 hodin ráno je dvacet stupňů, vzduch by se dal krájet. Nastupuji s nadějí, že si na pár desítek minut odpočinu. Místo toho mě přivítá tropické peklo.

Řidič topí, jako by venku zuřila sibiřská vánice. Pot mi okamžitě stéká po zádech. Topení sálá tak, že se mi dělá mdlo. Podle mumlání ostatních cestujících zjišťuji, že nejsem sama. Kabina se mění v pojízdnou saunu.

„Mohl byste vypnout to topení?“ ptám se opatrně. „Dělá se nám špatně.“
„Mně je zima,“ odpoví řidič v tričku a šortkách lakonicky, aniž by odtrhl oči od silnice.

A tak se dusíme dál. V duchu přemítám, jestli by Transdev nemohl svým zaměstnancům nabídnout instruktážní kurz:
„Jak se zahřát bez ohrožení zdraví cestujících“.
První lekce: „Svetry – přítel řidiče“.
Druhá lekce: „Termo prádlo – zázrak moderní doby“.

Zimní verze? Stejný scénář, jen obráceně. Venku mrzne, lidé nastupují
v bundách a čepicích, ale uvnitř autobusu panuje tropické jaro. Řidič
opět v tričku s krátkým rukávem, topení na maximum. Cestující se svlékají jako na pláži, jen místo slunečníku se jednou rukou drží madla a v druhé mají tašku a hromadu oblečení. Není krásnějšího pocitu, než vystoupit
z autobusu zpocený rovnou do prostředí s teplotou okolo 0 stupňů.

Možná je to tajná strategie. Posilování imunity skrze teplotní šoky. Jednou sauna, pak ledová komora. Kdo přežije, ten už se nebojí ničeho – ani virů, ani klimatizace, ani českého zdravotnictví.

A tak děkuji, milí řidiči. Díky vám jsem otužilá, psychicky odolná a připravená na jakékoli klimatické extrémy. Jen příště, prosím, trochu ohledu. Ne každý má zdraví z ocele.