Greta - selektivní soucit online

Říká se, že dobrý úmysl je polovina cesty do pekla. Tentokrát chtěla ukázat utrpení Palestinců. A ukázala ho bravurně – jenže fotkou Izraelce, kterého unesl Hamás.

Takové to kouzlo nechtěného, které se v aktivistických kruzích označuje jako autentický projev vášně.
Česky řečeno: bezhlavé sdílení bez čtení popisků.

Na snímku vyhublý muž, ruce jako špejle, pohled do prázdna.
Greta k tomu přidala text o „systematickém krutém zacházení“.
A svět zamáčkl slzu.
Jenže za „špatnou“ stranu.

Ukázala totiž oběť.
Jenom jinou, než zamýšlela.

Greta chtěla probudit svědomí světa.
Místo toho probudila reakce fact-checkerů.
Ti nyní dokazují, že lidskost se dá ztratit nejen nenávistí,
ale i přemírou soucitu bez rozmyslu.

A přitom – je v tom kus poetiky.
Jakoby se sama příroda pokusila napravit jednostranný patos svých dětí.
Ironie planety:
bojovnice za spravedlnost použije snímek oběti, kterou považuje za viníka.

Já myslím, že ji spíš zradila snaha být na straně dobra tak moc,
až zapomněla, že i dobro potřebuje brýle.

A tak vznikl dokonalý příběh naší doby:
příběh o světě, kde emocím tleskáme, fakta ověřujeme později (nebo vůbec).
Kde slovo „pravda“ zní lépe s filtrem a srdíčkem.

Greta chtěla ukázat utrpení.
A to se jí nakonec vlastně povedlo.
Jen jinak, než čekala.
Tentokrát totiž utrpěla sama pravda.

A z toho plyne poučení: skutečná humanita by měla být univerzální a nestranná – soucit je morální princip, který si nemá vybírat.