Viděl bych to na 3 druhy “Zlatokopek”:

1) Ženy neprávem označované za zlatokopky

Nešly do vztahu s “boháčem” bezcitně a s plánem, jak na něm vydělat. Na začátku vztahu plály romantikou, poctivými úmysly a přáními, jenže později ve vztahu ochably a vyhasly, velmi často kvůli své intenzivně emotivní a nestálé povaze. Ale to už měly děti a tak s podporou a ochranou našeho “patriarchálního”(to slovo máte opakovaně v blogu) soudnictví onoho náhle již nemilovaného partnera s lehkým srdcem opustily. Za férových podmínek pro oba, tudíž pokud předtím měly méně, tak nyní si přilepšily. No a co? Nic proti.

2) Zlatokopky z příležitosti

Historie jejich vztahu je stejná jako v předchozím bodě. Na konci ale použily naše zákony a zvyky v soudnictví k tomu, aby si na úkor opouštěného zajistily vynikající doživotní “vatu”. (Pardón, takovéto případy řeší spíše soudci nebo soudkyně?)

3) Zlatokopky pravé

Mají od začátku “byznysplán”, který postupně - tu přibližně, tu přesněji, tu dříve, tu později - snaží naplnit. Rozchod probíhá obdobně jako v bodě 2), často za drsných emotivních a finančních podmínek a se zákazem přístupu odrbaného k vlastním dětem. Budiž pochváleny zlatokopky, které se k posilování vlastního ega pomocí zákazů týkajících se dětí neníží.

- - - - -

A pak je tu obrovská a málo viditelná skupina normálních žen, jejichž svět mám tak rád...

Pro vyváženost:

O gaunerech na mužské straně zase snad někdy příště.