Babiččiny rady pro šťastné manželství (a přežití)

Babičky jsou studnice moudrosti. Věděly hodně. Některé pletly ponožky, jiné osudy. Moje babička například říkala: „Když chceš mít šťastné manželství, postarej se o to, aby měl muž plný břich... a prázdný pytlík.“

Pak významně zvedla obočí. „Hlavně to nepopleť!“

Přiznám se, že zejména na začátku manželství jsem nechtěla nic zanedbat. A tak jsem míchala omáčku – a kroužila boky. Někdy i u plotny, pro jistotu. Babička by byla pyšná.

Pak přišla druhá babička, která byla vždycky trochu praktičtější – a taky
o něco cyničtější. Ta měla jasno:
„Krmte tu bestii!“
Nikdy jsem si nebyla jistá, jestli tím myslí dědu, psa – nebo sousedovic kocoura, co nám chodil na zahradu. Ale jistota je jistota, takže jsem občas nakrmila všechny tři.

Když ale přišla řeč na to, jak může žena dosáhnout štěstí, vytáhla seznam, který by záviděla i personalistka v korporátu:
„Už jsi plnoletá, tak ti to řeknu na rovinu. Na to, aby byla žena šťastná, potřebuje muže, který se finančně postará o rodinu, bude mít rád děti, zvládá opravy v domácnosti a uspokojí ji v posteli.“
Pečlivě jsem poslouchala. Znělo to jako plán.
Pak přišla pointa:

„Ale hlavně – HLAVNĚ! – ať se ti tihle čtyři nikdy nepotkají!“

A tak jsem pochopila, že šťastné manželství je vlastně takový logistický hlavolam.

A tak tu sedím ve věku, kdy už chápu.
Vím, že „krmit bestii“ znamená nasytit nejen tělo, ale i ego,
že šťastné manželství je symfonie hormonů, kalkulačky a pravidelné komunikace a že multitasking v lásce znamená, že jeden muž musí někdy zvládnout čtyři role…
…nebo že žena zvládne čtyři chlapy.

Všechno je o rovnováze.
A taky o tom nepopleteném pořadí.