Tatínek Šíma je malý, nosí brýle a nemá moc vlasů. V práci rýsuje. Děti napomíná, aby jedly, a ptá se jich, jak se měly ve škole. Tak to jde den za dnem, až maminka Šímová jednoho dne pronese dlouhou větu co všechno má na starosti
Na radu maminky se tatínek snaží dětem vyprávět pohádku, kterou sám vymyslel. Ale protože nikdo učený z nebe nespadl, není tatínkova prvotina zrovna adeptem na výhru „Nejlepší pohádka roku“ a jelikož není ani moc dlouhá, děti tatínkovi dají najevo, že mají jako vypravěče přece jen raději maminku. Tatínka to rozzlobí a další vyprávění vzdává.
Na scénu tedy znovu nastupuje maminka se svou skvělou Hotelovou pohádkou a tatínek uznává, že takovou trpělivost jako má při vyprávění maminka, on opravdu nemá.
Ale tatínkovi to nedá, trápí ho, proč maminka umí tak pěkně vymýšlet a vyprávět pohádky, zatímco jemu, se to vůbec nedaří.
Že by to bylo tím, že maminka Šímová se narodila v Českém ráji, hotovém pohádkovém kraji, kdežto tatínek se narodil v Praze, Vršovicích? Nebo že by to nebyl ten pravý důvod?
Přijde nakonec tatínek Šíma té záhadě na kloub? Povede se mu vymyslet takovou pohádku, aby mu při vyprávění děti neskákaly do řeči?
Celou audioknihu vypráví její autor, dětmi i dospělými milovaný Zdeněk Svěrák.
Lepšího vypravěče bychom hledali jen těžko. Vždyť kdo nás může celý příběhem provést lépe než samotný autor, který přesně ví jaký hlas má která postava mít? Kde zvýšit hlas nebo jaké slovo zdůraznit.
Při prvním poslechu audioknížky jsem po chvilce usnula a to mi už opravdu není ani deset, ani patnáct, dokonce už ani dvacet. Ale čím jsem starší, tím mám pohádky radši a ty původní od českých „pohádkářů“ mám úplně nejradši! Myslím, že co se autorů pohádek a také jejich vypravěčů týká, máme být opravdu na co hrdí. Konkrétně hlas Zdeňka Svěráka je snad můj nejoblíbenější, alespoň jednou týdně s ním usínám...ať už při vyprávění pohádek nebo třeba s některou z Cimrmanových her.
