Příběh anglického krále Jiřího VI., otce dnešní královny Alžběty II. netřeba dlouze představovat. Jeho problém s řečí je všeobecně znám a díky divadelní hře Davida Seidlera, a především pak díky oscarovému filmu Toma Ho
X+Obal audioknihy Králova řeč
Právě logoped Lionel Logue byl námětem pro knihu Králova řeč, vydanou v roce 2010. Celý život si vedl podrobné deníky o své práci, rodině, o cestě kolem světa, kterou podnikl se svou ženou Myrtle, o přestěhování z Austrálie a nesnadných začátcích v Londýně, o válce, o dětech a o všem, co mu přišlo jakýmkoliv způsobem zajímavé…
Zakládal si také veškerou korespondenci, což je v dnešní době spíše výjimečný úkaz, ale právě díky tomu máme možnost dozvědět se jaké přátelství se mezi Lionelem a králem, zvaným Bertie, v průběhu let vytvořilo.
Deníky a dopisy našel a pečlivě pročetl jeho vnuk Mark Logue, který se rozhodl vyprávět životní příběh svého dědečka nejen jako logopeda a blízkého přítele královské rodiny, ale také jako obyčejného čestného muže a milujícího otce rodiny, a to ačkoliv nikdy neměl možnost se s ním setkat, protože se narodil až dvanáct let po Lionelově smrti.
Vydavatelství Tympanum vsadilo při tvorbě audioknihy Králova řeč na ostříleného profesionála Miroslava Táborského, který se tohoto úkolu ujal s takovou lehkostí, kdy z jeho hlasu bylo jasně slyšet, že si nahrávání ve studiu opravdu užíval. Určitě i díky němu jsem si nejednou připadala, že právě stojím vedle Lionela a krále v jedné místnosti a naslouchám jejich rozhovoru. Stejný pocit jsem ale měla třeba i při vyprávění Myrtle Logueové, která si v dopisech z cest kolem světa stěžovala na američanky, jak jsou nevychované. Že mažou máslo s rukama ve vzduchu a lokty opřenými o stůl nebo na veřejnosti používají párátka… ihned jsem měla ten, dnes již úsměvný, obrázek před očima.
Nebylo potřeba, aby interpret příliš měnil tóny hlasu či výrazněji rozlišoval mezi jednotlivými postavami, i tak byl příběh vyprávěn velice poutavě a posluchač i přes časté zmiňování dobových faktů neztrácí souvislosti a myšlenkami neutíká od příběhu.
Mezi jednotlivými kapitolami autoři zvolili krátkou zvukovou stopu, která celkový dojem nijak nezkazí, ale zároveň ani nenadchne. Také obal není ničím originální, je použit tentýž námět jako u již zmíněného stejnojmenného filmu, což samozřejmě není ojedinělé řešení a je pochopitelné, ale už nás nezaujme. Svého času jsme tento obrázek vídali „na každém rohu“.
Nicméně i přes tyto drobné nedostatky je Králova řeč skvělou volbou pro volný čas, který chcete věnovat poslechu a jistě neurazí ani jako dárek do sbírky fanouška stejnojmenného filmu.
