Recenze audioknihy: Kateřina Tučková – Žítkovské bohyně

Žítkovské bohyně, název pod kterým jsem si nedokázala představit nic určitého. Bohyně? Jaké bohyně? A proč žítkovské? Kniha médii velmi probíraná, oceněná Cenou Josefa Škvoreckého, navíc od autorky, která sklidila úspěch již se sv

X+obal audioknihy

Bohužel v poslední době tištěným knihám moc nedám a raději si poslechnu ty převyprávěné... audioknihy. Měla jsem štěstí, že v době, kdy jsem se začala po Žítkovských bohyních shánět, byla již audioknížka hotová. Hurá, pomyslela jsem si a už se těšila jak si zpříjemním měsíční brigádu v italském jablečném sadu. No, ale nebyla to taková idylka jak jsem si vysnila.

Románem jsem se nakonec prokousávala několik měsíců. Neustále mne něco vyrušovalo, přes den jsem nebyla schopná se soustředit a večer jsem pravidelně u poslechu usínala, navíc ono poslouchat před spaním se nevyplácí. Probouzíte se se sluchátky omotanými okolo celého těla a stejně zjistíte, že si z poslechu pamatujete jen pár minut anebo taky vůbec nic.

I tak si ale myslím, že jsem výběrem audioknihy udělala správně, protože tištěná knížka by už dávno skončila mezi těmi ostatními chudinkami nedočtenými a předčasně odloženými a pochybuji, že bych se k ní kdy vrátila. Jsem blíženec, neustále rozpolcený a zvyklý dělat více věcí najednou, takže pro mě audioknížka rovná se skvělý společník, protože při poslechu zvládám další jednu i dvě činnosti.

Ale zpátky k bohyním.

Po návratu z Itálie zvědavost přece jen zvítězila a já musela zjistit kdo jsou ty Žítkovské bohyně! A tak jsem se pustila do poslechu znovu.

Celé vyprávění je velice zajímavé a myslím, že i dost neobvyklé. Nezjišťovala jsem si další informace, ale musím teď přemýšlet nad tím, zda je to vymyšlený příběh nebo jestli přece jen se ještě celkem nedávno na moravě „bohovalo“. Věřila bych, že ano. Do dneška se ví, že každá vesnice měla svojí bábu kořenářku, ke které se chodilo pro radu a lék na různé neduhy. Na Šumavě to byl páter Ferda, u nás na plzeňsku zase bába radnická. Jistě mnoho z nich umělo něco víc než jen sušit bylinky a vyrábět z nich čaje nebo léčivé masti.

Hlavní postavou příběhu je Dora Idesová, jako etnografka si pro svoji diplomovou práci zvolila právě Žítkovské bohyně. Zná je velmi dobře, sama vyrůstala u jedné z nich, své tety zvané Surmena, která "bohovala" na  Žítkové u Starého Hrozenkova, tedy na moravsko-slovenském pomezí. Bohyní bylo v tomto kraji několik, jejich schopnosti se dědily po generace.
Studováním archivů a odkrýváním starých tajemství se spolu s Dorou dozvídáme o příkořích, které režim těmto ženám připravil a o STB, která je nazývala čarodějnicemi, jež dokáží lidi a zvířata pomocí bylin a mastí vyléčit, ale také jim ublížit, proklít je. Nebo že umějí nahlédnout do budoucnosti.
Svědectvím lidí, kteří měli s bohyněmi co do činění se postupně Dora dozvídá také o své minulosti. O tom jak tragicky zemřela její matka, co všechno si prožila její milovaná Surmena a jaké prokletí bylo uvrženo na všechny bohyně, mezi něž patří i sama Dora.

I přes ty dlouhé měsíce, kdy jsem se někdy k poslechu dokonce musela nutit, protože místy mi Žítkovské bohyně přišly příliš popisné, ztrácely tu jiskru, kterou Vás poutavý román přitáhne a nepustí... občas jsem se přistihla, že mi utíkají myšlenky, ale jsem ráda, že jsem audioknížku doposlechla.
Dík za to patří i interpretům – Tereze Bebarové, která celým příběhem provází jemným, ne příliš hlasitým projevem a jen v místech, kde je nutné vyprávění zdůraznit, přidá na síle, přičemž Vás ale z celkového dojmu nerozhodí. A Miroslavu Táborskému, který zde vykonává hlavně funkci „předčítače“ úředních listin. Jeho hlas je známý svým příjemným zabarvením a proto je také hojně využíván jako průvodce televizními dokumenty. Jako poloviční slovenka musím také zmínit jeho přednes dopisu ve slovenčtině, který jsem si pustila vícekrát. Ale to asi proto, že slovenčtinu mám jako jazyk moc ráda a kdykoliv si ji můžu poslechnout, neodolám.

Audioknížka Žítkovské bohyně je zvláštní knihou. Nemůžu říct, že bych se k ní chtěla v dohledné době znovu vracet, ale byl to takový nevšední až tajemný výlet do minulosti.