V posledních pár letech se čím dál častěji setkávám s tímhle zvláštním jménem Jo Nesbo (…jak se to sakra vyslovuje?!). Přijde mi, že je všude, na netu, ve výlohách, na plakátech, v novinách a pokaždé ten stejný obrázek.
Jméno autora velkými bílými písmeny a pod tím červeně název knihy, takže aniž byste chtěli, tak nějak se vám tenhle obrázek dostane do podvědomí. (A navíc pořád nevim jak to vyslovit!)
Já detektivky obecně moc nemusim, takže jsem se tomuhle pánovi ze Skandinávie vyhýbala, až mi i moje sestra, knihomolka, hlásila, že si ho musim určitě přečíst. Nedalo mi to, tak jsem začala vybírat ten správný titul – no a k mé velké radosti jsem našla celkem rychle - miluju tyhle na první pohled ujetý názvy, takže jsem měla jasno - Doktor Proktor a prdicí prášek. A hned od začátku mi příběh byl sympatickej.
Neskutečné dobrodružství chlapce jménem Bulík začíná celkem nevinně ve chvíli, kdy se s rodiči přistěhuje do Dělové ulice v hlavním městě Norska, Oslu. Co ho v následujících dnech a týdnech potká, by hádal málokdo.
Bulík je maličký chlapec s pihami a ohnivě rudými vlasy. Je také pěkně upovídaný a na všechno má hned odpověď. Ze svého malého vzrůstu nešťastný rozhodně není, naopak ho dokáže využít a každému velice ochotně vypráví nejrůznější historky, které se nejdříve můžou zdát vymyšlené, ale Bulík vám je bude vyprávět s takovým zanícením, že jim sami uvěříte! Celkem záhy se Bulík seznámí s Lízou, holčičkou ze sousedství, které se stýská po nejlepší kamarádce, do jejíhož domu se právě přistěhoval Bulík. Nejdůležitější osobou celého příběhu, ale není ani Líza a dokonce ani Bulík. Je jím docela jiný a mnohem starší obyvatel Dělové ulice. Je jím totiž velmi svérázný až podivínský vědec doktor Proktor.
Když se tihle tři dají dohromady, velké věci na sebe nenechají dlouho čekat. Když Bulík u doktora Proktora objeví prdicí prášek, jako správný kluk ho musí také hned vyzkoušet. Musím přiznat, že tak podrobný popis různých fází prdu, jsem ještě neslyšela, o to víc mě ale tahle část Bulíkova vyprávění bavila. A nebudu prozrazovat, k čemu všemu bude nakonec prdicí prášek sloužit a z jakých prekérních situací Bulíkovi pomůže. Řeknu jenom, že se budou dít opravdu VELKÉ věci, setkáme se s nejrůznějšími tvory a nejednou půjde Bulíkovi o holý život!
Jako každý správný příběh má samozřejmě i vyprávění o Bulíkovi, Líze a doktorovi Proktorovi své záporňáky. Jsou jimi dvojčata Truls a Trym Tránovi (kdo ví, jestli to píšu správně…), kteří se snaží Bulíkovi znepříjemnit každou možnou chvilku třeba tím, že se mu posmívají, dobírají si ho pro jeho výšku (nebo spíš nížku?) a dokonce se spolu se svým bohatým a přesto stále nenasytným tatínkem panem Tránem pokusí okrást doktora Proktora!
Už jsem slyšela opravdu spoustu audioknih, ale člověk ani nemusí být velkým „audioknihomolem“ , aby dokázal říct, který interpret je dobrý a který ne, resp. který se dá poslouchat a který nudí. Davida Novotného jsem už slyšela, ale za Doktora Proktora a prdicí prášek ho velice chválím a zároveň opravdu děkuju za skvělou práci. Úžasně si pohrál s jednotlivými typy hlasů a způsobů mluvy – ihned poznáte Bulíka, Lízu, záporáky Trulse a Tryma, ale úplně nejvíc mě od první chvíle bavil dokonalý „doktorrrr Prroktorr“. Výtečně, pane Novotný!
A jestli mám pravdu budete muset posoudit sami při poslechu audioknihy, jejíž název by mohl odkazovat na pohádku pro děti, ale nenechte se splést, skvěle pobaví i dospělé!
A prý už má i pokračování - to si nenechám ujít, takže o tom určitě někdy příště…
Jo a mimochodem, teď už vím, že to jméno se čte „Jů Nesbo“
