Recenze audioknihy: Jiří Kajínek – Můj život bez mříží

Jiří Kajínek je asi nejznámější český vězeň. Spousta novinářů se zajímala o jeho případ, snažila se najít svědky a dobrat se pravdy, zda je Kajínek opravdu tím, kdo před více jak dvaceti lety měl na objednávku zastřelit dva muže.

X+Obal audioknihy

Jiří Kajínek se narodil 11. ledna 1961 a své dětství prožil s rodiči a sestrou Miluškou v Prachovicích, nedaleko Chrudimi. Několikrát během svého vyprávění zdůrazňuje, že tak úžasné dětství jaké prožil „malý Kajínek“, by přál všem dětem na světě. Neznal a dokonce nechápal, že by snad některé děti mohly být doma nešťastné. Odmalička se věnoval sportu, miloval rybaření a chtěl studovat práva.

Audioknihu Můj život bez mříží vydalo nakladatelství Fragment v roce 2014, stejně jako její předchozí knižní podobu. Celé nahrávání a rozhovor s Jiřím Kajínkem vedli Jan Eisler – ředitel a spolumajitel nakladatelství Fragment a Romana Homonická – manažerka a redaktorka téhož nakladatelství. Audioknížka obsahuje 25 kapitol včetně předmluvy a poděkování zástupců nakladatelství Fragment a také jako bonus rozhovor s Jiřím Kajínkem a záznam rozhovoru s kaplanem Janem Lodrem, kterého Jiří Kajínek ve svém vyprávění také zmiňuje.

Vyprávění je přirozené, srozumitelné, často popisné, ovšem bez složitých slovních obratů nebo cizích slov. Jiří Kajínek není profesionální řečník, což je zde patrné, navíc má drobnou vadu řeči, obojí ale dodává nahrávce na autenticitě.  Jde tu hlavně o osobní vzpomínky, a tak často slyšíme pojmy jako mamka, taťka, sestřička nebo podobná citově zabarvená slova.

Chvílemi máte při vyprávění pocit, že sedíte naproti obyčejnému muži, kterého jste potkali třeba v hospodě a který vám vypráví svůj životní příběh. Občas se zarazíte, to když se například dozvíte jak jednoduché je vloupat se do cizího bytu, vzápětí se ale pousmějete nad vtipnou poznámkou, a nebo jste dokonce rádi za doporučení, které místo je pro uschování vašich cenností nejlepší, protože na jeho prozkoumání zloděj nemá čas.
Jistě, při vyprávění o zážitcích z vězení vám možná trochu ztuhne úsměv na rtech a uvědomíte si, že realita by byla trochu jiná a namísto hospody byste si s tímhle pánem mohli povídat jedině ve střežené místnosti obehnané vysokou zdí a ostnatým drátem, ale ani tenhle fakt vám nijak vyprávění nenaruší. Zvědavost totiž vyhraje a vy budete poslouchat dál.

Co se použité hudby týká - nejsem hudební znalec, ale jako člověk s hudebním sluchem chválím hlavně klavírní melodie, které kromě jiných uvozují jednotlivé kapitoly nebo se občas vmísí i přímo do vyprávění, aby děj pozastavily.

„Jde mi o spravedlnost!“ – přesně tak začíná kapitola popisující nehodu, při které byl Jiří Kajínek ve 20 letech těžce zraněn na motorce a kde nám popisuje svou zkušenost nejen s lékaři, ale také s komunistickým režimem a jeho justicí. Nemůžu si pomoct, ale konkrétně u této příhody mám nutkání zmínit rčení, že „každá mince má dvě strany“ i když popis průběhu soudního řízení mě moc nepřekvapuje. Dovedu si představit, že podobně to probíhá i v dnešní době.

Zajímavou kapitolou je také ta dvanáctá – Karty jsou hra pro zábavu. Mě jako matematika se znalostí jen základních počtů fascinuje vyprávění muže, který si dokáže spočítat s jakou kartou kdo, v kterou chvíli hraje a tedy i bezpečně ví jak vyhrát. Ať už si o Jiřím Kajínkovi myslíte cokoliv, právě tady si uvědomíte, že posloucháte opravdu velmi inteligentního člověka, s jehož názorem ohledně hazardních her musíte jen souhlasit. „Hrát můžete jít jen s takovou částkou, kterou můžete prohrát. Nemůžete přece sebrat peníze rodině, aby neměli na jídlo a počítat s tím, že určitě něco vyhrajete. Mít rodinu a prohrát jí peníze, to je tragédie.“

Audiokniha Můj život bez mříží je velice zajímavý a jedinečný počin. K poslechu mě nutila zvědavost, ale zároveň jsem měla strach. Věděla jsem, že budu psát tuhle recenzi a nebyla si jistá, jestli na to mám, u tak kontroverzního příběhu, odvahu. Ale co naplat, zvědavost byla silnější a já dneska musím říct, že to stálo za to!
Je tak zvláštní poslouchat vyprávění člověka a přitom si říkat, že polovina vaší rodné země ho obhajuje a druhá polovina ho nenávidí. Ať už ale patříte ke kterékoliv skupině, rozhodně si Můj život bez mříží poslechněte. Když nic jiného, můžete se třeba inspirovat a uvařit si k večeři Kajínkovo oblíbené jídlo! ;)
 

Autor: Eva Gusmanová | neděle 17.8.2014 16:20 | karma článku: 14,72 | přečteno: 652x