"Já jsem to slovo neznala, já sem netušila, co znamená, ale strašně se mi líbilo, takže když babička otevřela okno a křikla na mě: Helenko, večeře. Tak jsem na ní křikla zpátky: Děkuju, eště nemam hlad, ty kurvo." Tak přesně kvůli
X+Přebal audioknihy
Helenka Součková, vlastně Freisteinová, je osmiletá holčička, která žije za normalizace. Chodí do 2.třídy základní školy v Ničíně a trpí tím, že je tlustá a všichni se jí smějou. Taky hrozně ráda poslouchá co si dospělí povídají, ale ještě raději o tom vypráví ostatním, tedy nám. Bydlí s maminkou, které neřekne jinak než Kačenka, nevlastním tatínkem Pepou Brďochem a malým nevlastním bráškou Pepíčkem. Kačenka i Pepa jsou herci v ničínském divadle a nemají rádi komunisty. „Kačenka mi nechce dovolit chodit do Jiskřiček, protože Jiskřičky a Pionýři jsou prej malý komunisti.“ „A hrdý Budžes vytrval.“ No jo, ale kdo to vlastně ten hrdý Budžes je, říkáte si? Helenka jednou zaslechne ze školního rozhlasu básničku o hrdém Budžesovi. Pánovi, který je hrozně statečný a vytrvá i když má všelijaké potíže, a protože Helenka má také potíže, hlavně kvůli své tloušťce, tak se rozhodne, že bude jako on. Že se nedá a taky vytrvá. „S tělocvikem jsou potíže pořád, ale jakmile vysvitne sluníčko a člověk musí ven, je to ještě horší. Už jenom slíknout se do trenýrek a do trička nestojí za nic. Hned je břicho vidět ze všech stran a člověk s tim nemůže vůbec nic dělat. Protože tělocvik nebyl vymyšlenej kvůli cvičení, ale kvůli mučení tlustejch a nevohrabanejch dětí. A to já jsem obojí!“ „Zkoušela jsem jí přemluvit, vysvětlila jsem jí, že tu Milušku Voborníkovou prostě musim vidět!... Pitomá teta Irma...pitomá, pitomá, blbá, blbá Soňa!“ Nakonec ale Helenka zjistí, že hrdý Budžes nebyl ani indián ani partyzán, jak si myslela. Zjistí, že hrdý Budžes byl...!
„Pepa s Kačenkou mi dovolili chodit na Jiskřičky... Kačenka se mi zdála ubrečená a mluvila dost sprostě, já si ale myslim, že Jiskřičky nejsou vůbec žádný zasraný a že to bude príma.“ Hrdý Budžes je podle mého názoru skvělá audiokniha. Vtipně zachycuje náladu a poměry v komunistickém režimu očima dítěte. Není náhodou, že se kniha i divadelní představení staly tak úspěšnými. Ono toho k úspěchu není zapotřebí zase tak moc, stačí mít zajímavý příběh, čtivě ho zpracovat a navrch vybrat osobitého interpreta, který dovede celé dílo k dokonalosti. Čáry, máry, fuk a máme Hrdého Budžese.
No tak na co ještě čekáte? Honem pro něj...
