Nesnášim pátky!

Nesnášim pátky. Nebo aspoň ten dnešní. Sem po celotýdenním vstávání ve čtyři ráno unavená, venku je hnusně – zima, vítr a déšť, prostě typickej hnusnej podzimní den, ačkoliv v kalendáři je napsáno 24. květen 2013.

Přitom pátky normálně bejvají fajn - dobrou náladu vám už od rána ordinujou rádia výkřikama typu: „Bude víkend, hurá!“
Máte naplánovaný samý příjemný věci a i kdyby ne - dva dny volna to jistí tak jako tak.
Navíc když máte dobrýho šéfa jako já, tak můžete bejt doma z práce třeba už v jednu. Pak príma obídek, lehárko a večír třeba tancovačka nebo pivko někde s kámošema, hotovej ráj na zemi.

Tak proč to do háje takhle nemůže bejt i dneska?! Grr!!

Už to, že se mi z postele lezlo hůř než jindy, mě mělo varovat! Evžene, dneska bacha, bude to náročnej den! Radši zase zalez zpátky a spi! Jenže když to nejde...

Jako normálně ráno rozvážim noviny lidem, který nejsou zvyklý si je kupovat sami v trafice a v autě přepnu rádio na Frekvenci 1 - a hele, horoskopy. Paní Kludská Blížencům, a teda i mě předpovídá: „Od rána bude kolem vás rušno. Pomějete se i pobavíte.“ Uchechtnu se a řídim dál.

Jo. O tom, že můj pozitivní horoskop na dnešní den „funguje“ sem se přesvědčila o chvíli pozdějc.

Tak se vám tak vracim od jednoho baráku zpátky k autu, na mokrý trávě mi ujede pravá noha, tělo ztrácí rovnováhu, levá kost lýtková naráží na obrubník a posléze levé koleno „tváří v tvář“ zdraví štěrk jedné z našich plzeňských silnic.

Bolest!

Naštvání!

Pár sprostých slov!

Lítost!

Odvaha!

Znovu bolest!

Přemáhání se!

Hrdinství! ;)

Dokázala sem to. Sedim zase v autě a sem rozhodnutá, že bolest nevnímam, myšlenky na to jakej sem chudáček zahánim a rozvezu noviny, co zbejvají! Pohoda...

Jenže hrdinství vystřídá moje ukrytý chamtivý já. „Tak a du k doktoru, co na tom, že to bude určitě jenom odřený, neplatim si úrazový pojištění přece jenom tak!“

Pak se přihlásí další, tentokrát rozumější já. „Ne, nejdu, se mi vysmějou, jestli sem normální – skoro v pětadvaceti chodit na chíru s odřenym kolenem!“

A zase ten chamtivej Evžen. „Ale jo, jdu, potřebuju prachy!“

Noooo, nešla sem:) Ošetřila sem se sama. Bylo mi to trapný a nechtělo se mi sedět v čekárně s důchodcema.

Ale možná pudu v pondělí. No, mam tam přece modřinu!!! :)