Jak se Jeroným zamiloval - ironický příběh o nadrženém mamlasovi VIII.

Jak si jeden ženatý chlap v kritickém věku myslel, že našel osudovou životní lásku, a proč se mu to nevyplatilo.

Jeroným si matně vybavoval, že někam do formuláře uvedl, že vloží do fondu půl milionu, ač si byl jist, že s manželkou jejich úspory momentálně po nedávné rekonstrukci bytu nečítají víc než sto tisíc. Kde sežene chybějící peníze, netušil. Snad mu půjčí staří rodiče.

Jakmile se paní Dagmar vrátila, Jeroným se vzchopil a snažil se dodatečně přečíst smluvní podmínky. Chtěl se ujistit, že investoval bezpečně, když mu Dagmar jako odbornice vybrala ten údajně nejlepší fond.

„Paní Dagmar, tady čtu, že klient nese investiční rizika napřímo. Co to znamená? Jaká investiční rizika?“

„Rony,“ zahleděla se na něj shovívavě, „ta rizika jsou minimální až žádná.“

„Ale jaká rizika jsou míněna?“

„No, že ty výnosy můžou být někdy menší, ale budou.“

„Takže nemůžu o ty peníze přijít?“

„Áno, já myslím, že né. Ještě jsem o tom nikdy neslyšela, že by někdo přišel o všechny peníze.“

„Jak to myslíte, že ne o všechny? O část jo?“

„Rony, investování je někdy riziko, hlavně třeba ty fondy v Jižní Americe nebo v Indii. Ale toho se nemusíte bát.“

„V Indii? Kam jsem investoval? Říkala jste, že je to vše bezpečné.“

„No ono je to i bezpečné, záleží, jak se bude vyvíjet situace na finančním trhu.“

„Tomu nerozumím. Mám investování nějak pojištěno?“

„Prosím vás, Rony, investování není zdraví, to si nepojišťujete. To byste zbytečně někde vázal peníze, které můžete potřebovat. S naší bankou můžete být v klidu. Provádí se většinou jen investice s těmi nejvyššími výnosy.“

„K těm výnosům tady čtu, že pokles hodnoty fondem držených aktiv přímo ovlivní klientův výnos z investice.“

„Áno, to je to minimální riziko, ale nebojte, to riziko je bezpečné.“

„Bezpečné riziko?“

„Přesně tak.“

„A co je tady to lik-vid-ní riziko,“ slabikoval, „pokud se aktiva fondu stanou obtížně lik-vid-ní-mi?“

„Áno, to je tam jen jako formálně, toho si vůbec nevšímejte, to je takový finanční jazyk, oni tam musí napsat pro jistotu všechno, i když to není pro klienta důležité, hlavní je nechat peníze pracovat za nás, ne? Přece nechcete, aby vám někde jen tak ležely a ještě ztrácely hodnotu. To byste na svoje peníze nakonec ještě kdoví kolik doplácel. A to člověk nechce. Vaše děti mají důchodové spoření? Nejlepší je založit ho dítěti hned po narození, ale slovy klasika ani později není pozdě.“

„Myslíte sedmdesát let předem?“ myslel si Jeroným, že Dagmar jen žertuje.

„No, áno, víte, kolik jim za sedmdesát let naspoříte?“

„To už tady ani nebudu.

„A nejlepší je, že k těm penězům právě nemůžete, abyste je těm bezbranným dětem vzal a utratil.“

„Že se k těm penězům sedmdesát let nikdo nedostane? Jen banka?“

„Áno, celou dobu nese to riziko naspořených peněz banka. Pak je to podle toho, kdy půjdou děti do důchodu. Ale v 18 mají možnost si část vybrat, pak už ne.“

Jeronýmovi začínalo být horko. „A to je výhodné?“

„Áno. Všichni zodpovědní rodiče, kdo má svoje děti rád, i prarodiče, když mají rádi vnoučata, tak jim to důchodové spoření zakládají. Je tam vysoký úrok několik procent.“

„A platí jim ho ze svého důchodu?“

„Áno, a ty vnoučata jim to oplatí.“

„Kdy?“

„Máte pravdu, Rony, vy to chápete, že je to také bezpečná investice. Tady je formulář. Vlastně dva, říkal jste, že máte dvě děti. Že jste to vy a už se tak nějak známe, tak to můžeme sepsat hned, i když mám nabitý kalendář na měsíc dopředu.“

„Já asi teď nic dalšího zakládat nechci,“ lekl se již tak zpocený Jeroným.

Aby si to s Dagmar nerozházel, snažil se jí zalichotit: „Musím uznat, že jste skutečná odbornice. Vy jste po promoci nastoupila hned sem?“ vrátil se k otázce, kterou již položil Dagmar v restauraci.

„Áno, hned po promoci na učňáku s maturitou jsem nejdřív pracovala jako kadeřnice, ale živnost jsem si zrušila, protože mě bolely z toho poskakování kolem zákaznic nohy, pak jsem si udělala kurz finanční poradkyně od úřadu práce, a to jsem dostala certifikát a od té doby pracuju tady. Už jsem třikrát byla vyhodnocená jako nejlepší poradkyně měsíce.“

Jeroným zalapal po dechu. Byl v šoku. Nerozuměl tomu. A ze svého investování měl špatný pocit, který se po Dagmařině otevřené odpovědi znásobil. Chybí mu čtyři sta tisíc. Kde je má do týdne vzít?