Jak se Jeroným zamiloval - ironický příběh o nadrženém mamlasovi VII.

Jak si jeden ženatý chlap v kritickém věku myslel, že našel osudovou životní lásku, a proč se mu to nevyplatilo.

Jeroným a Dagmar opět spolu seděli v restauraci, tentokrát v centru města. Jeroným pochválil Dagmar elegantní světlemodrý kostýmek, ve kterém si odskočila z práce. Kostýmek byl decentní a pod ním se rýsovala bílá halenka. Dagmar působila formálně, a tudíž nedostupně, a to Jeronýma vzrušovalo. Navíc opět neměla moc času. Vypila si pouze kávu, ačkoli ji Jeroným zval na oběd, a už koukala na hodinky. Po dvaceti minutách se k velkému Jeronýmově zklamání omluvila, že už musí jít, protože jí začíná odpolední směna. Nicméně mu nabídla, aby ji navštívil v její kanceláři v bance. Jeroným rovnou požádal o termín. Dagmar pro něj rychle našla místo za týden v jedenáct hodin dopoledne a odcupitala.

Jeroným si dal ještě frťana rumu na kuráž a také se vrátil do práce. Pronášel bonmoty, laškoval s každou kolegyní, připadal si světácky. Napsal článek o tom, jak se na zahradě páří jednotlivé druhy hmyzu, hlemýždi, ba i krtci. Napsal článek o lásce k zahradničení. Napsal o tom, jaké líbezné zvuky vyluzují cikády.

Týden uplynul a Jeroným se ráno doma pokoušel nacpat do svého jediného obleku. Naposledy ho měl na slavnostní imatrikulaci svého syna.

„Proč si bereš oblek?“ divila se Zuzka.

„No, přijede k nám na vizitu mediální majitel našeho časopisu, máme prý vypadat k světu.“

„Aha, tak si nezapomeň kravatu, košile máš vyžehlené, snad nějakou zapneš,“ pobídla ho Zuzka. „Cítím, že ses na ty šéfy taky pořádně navoněl kolínskou. Aby z tebe neomdleli, až je budeš držet v náruči.“

„Proč bych je měl držet v náruči?“

„Ale jen tak, měla jsem na mysli pracovní objetí, až je dojme kvalita tvé práce.“

„Meleš blbosti,“ ulevil si demonstrativně Jeroným a koukal, aby už byl pryč. Nerad Zuzku klamal, ale nemohl si pomoci. Stejně si za všechno může sama, je taková podezřívavá a rýpavá, ospravedlňoval se v duchu, když zavíral dveře od bytu.

Dopoledne se v práci nedokázal už na nic soustředit, vlastně vůbec dodnes neví, co tam mezi příchodem a schůzkou dělal.

Konečně si ho Dagmar přišla vyzvednout na recepci banky. Opět jí to slušelo, tentokrát měla šedý kostýmek a halenku měla u krku rozhalenou. Jeronýmova fantazie okamžitě začala pracovat na plné obrátky.

Dagmar mu udělala čaj. Začala mu vyprávět, jak právě jeden klient vybral bonusové úroky ze spoření ve fondu. A že je to velmi chytrý a schopný člověk. Manažer.

Jeroným považoval za slušné projevit o téma zájem a popravdě představa snadného zbohatnutí mu také nebyla proti mysli. Zeptal se tedy, jakým způsobem ten pán investoval a jakým způsobem vydělal.

Dagmar mu to ochotně vysvětlila a nabídla mu okamžité zřízení stejného finančního produktu, jak to nazývala. Manažer prý vydělal doslova majlant a přitom investoval pouze milion korun. Nyní si prý může koupit třeba starší Mercedes. A Dagmar zbožňuje Mercedesy.

Jeroným ze sebe honem vyrazil, že už také dávno uvažoval o zhodnocení svých financí u fondů a koupi Mercedesu, ale že manželka je proti, jelikož chce mít peníze úročené na takovém účtu, ze kterého je může kdykoli vybrat nebo převést.

Dagmar se zasmála, že to nevadí, že Jeroným podpis manželky nutně nepotřebuje a že rodinné úspory může zhodnotit sám, když je ten moudřejší. Hned odkudsi vytáhla nějaké tiskopisy, položila je před Jeronýma a vyzvala ho, aby vyplnil své údaje, aby mohl do jednoho vybraného fondu, toho nejlepšího, vstoupit.

Jeroným neměl nic takového rozmyšleno a nebyl na nic takového připraven. Paní se ovšem začala zároveň ptát, zda ví o nějakých výhodnějších formách zhodnocení úspor a zopakovala, že někteří hloupí lidé si nechávají peníze jen tak ležet na bankovních účtech.

Poslední věc, kterou by Jeroným v té chvíli připustil, byla, aby připadal Dagmar hloupý. Urychleně začal do kolonek vypisovat údaje přesně podle toho, jak mu je Dagmar diktovala nebo jak mu radila.

Když byly všechny kolonky vyplněné, paní se mu nejprve dlouze zahleděla do očí a potom píchla papírem do papíru, aby podepsal tuhle a tady. Vyžádala si občanský průkaz. Jeroným dychtivě podepisoval, jelikož Dagmar se při tom nad něj nakláněla a jemně se ho dotýkala. Potom si Dagmar papíry rázně shrnula a odešla, aby pořídila skeny.

Jeroným se začal cítit nesvůj. Snažil se uvědomit si, k čemu se vlastně zavázal. Ale mozek mu v tu chvíli moc nesloužil. Rušili ho motýli v podbřišku a hřály ho Dagmařiny doteky na ramenou.