Kupujete mobilní dům? Na co si dát pozor!

Po smrti své matky jsem zůstala v poměrně velikém době sama. Rozhodla jsem se ho nabídnout k prodeji a koupit si někde v okolí pozemek, na který bych usadila nový malometrážní mobilní dům.

Zavrhla jsem karavany připomínající modely dovážené k nám zejména z Holandska a Francie a rozhodla jsem se pro sice dražší, ale mé představy o bydlení splňující, zateplený typ se sedlovou střechou plastovými okny, komínem a s vnitřním uspořádáním 2+kk.

Našla jsem si na Hořovicku ošklivou stavební buňku usazenou na základové desce, ovšem postavenou na pěkném pozemku s překrásným výhledem o velikosti 450 m2, který RK nabízela  pro výstavbu rodinného domu, nebo k rekreačnímu využití. A to za, ne zcela zanedbatelných, 450 000 Kč. Protože si před podobnou investicí  ráda ověřuji, zda je vše v pořádku, navštívila jsem stavební odbor příslušného městského úřadu.

 Jakým překvapením ovšem byla pro mě  informace, že svůj vysněný mobilní dům si zde místo podivné budky v žádném případě postavit nesmím, protože předmětný pozemek je určen k bydlení a mobilní domy nesplňují potřebné standardy. Když jsem se otázala, zda by nepomohlo opatřit si od výrobce doklady prokazující opak, moc jsem si nepomohla.

„Ani tak tu stavět nesmíte, protože pokud by tento dům splňoval veškeré  požadavky pro trvalé bydlení, je pozemek příliš malý. Minimální výměra pozemku pro výstavbu RD  stanovená obecním úřadem v této lokalitě je totiž 650 m.

„A co, když budeme můj mobilní domek považovat za objekt určený k rekreaci, aha?“ zkusila jsem to. „Tak ho zde také nemůžete postavit, protože tato parcela podle Územního plánu není určená k rekreaci, ale k bydlení .

„Co se tedy na tomto pozemku za bezmála půl milionu vůbec dá postavit?“ hlesla jsem. „Nic,“ odpověděla mi úřednice  a na malou chvilku se mi zdálo, že z toho zdaleka není tak smutná jako já, spíše naopak.

„Dobrá. Tak zapomeňme na tuto konkrétní parcelu,“ rozloučila jsem se s krásným výhledem a zkusila to ze zcela jiné strany „Kde v této lokalitě si tedy mobilní dům mohu postavit?“ Úřednice neváhala ani minutu.   „Na katastru vámi uvedených obcí  nikde.“ 

Ani na pozemku, u kamarádky, která mi k tomu dá souhlas.“ zkusila jsem se ještě chytnout stébla.  „Ne.“

"To znamená, že si nemohu na ohlášení zrekonstruovat ani tu ošklivou stavební budku?" škemrala jsem poněkud zoufale. „Ne.“ její hlas zněl tvrdě na nekompromisně.

Vzpomněla jsem si na knihu  „Hlava XXII“ a pochopila jsem, že realitní kancelář vlastně ve svém lákavém inzerátu nabízí  rozkošnou zahrádku, kde se dají pěstovat zřejmě nejdražší rajčata v Evropě a přilehlých světadílech.

To přece není možné! Nevzdávám se.  Naopak,  se svým problémem jsem se rozhodla oslovit hned několik dalších institucí. Stavební úřad jiného města, právní kancelář, Ministerstvo místního rozvoje ,  projekční kancelář výrobce a v neposlední řadě zmíněnou realitní kancelář. Na jejich odpovědi jsem zvědavá a ráda se  s vámi o ně podělím 

Uvidíme. S výsledkem vás ráda seznámímt