A do třetice: Má se krást v supermarketech?

Zaujala mě diskuse na téma zda krást, či nikoliv. Hlásím , že jsem všema deseti proto, aby se nekradlo. Ale  platí to obě strany.

Před časem ( je to asi tak 3-4 roky)  jsem ve zmatku plných tašek a fronty dýchající mi nervózně na záda zapomněla na pokladně v Penny Marketu v Hořovicích platební kartu. Byla to ještě taková ta "předpotopní" na podpis. Poté jsem ji nepotřebovala , takže jsem si toho ani nevšimla. Za pár dní se mi ozvalo kartové centrum mého peněžního ústavu s dotazem zda je možné, že jsem tam uskutečnila více nákupů. Odtušila jsem, že to možné je, vždyť tam chodím nakupovat pravidelně a často.

  „Víte, ale já mám ale na mysli  opravdu hodně nákupů,“ nenechala se odbýt bankovní úřednice. „Kolik?“ otázala jsem se věcně a zatím vcelku v klidu. Když se na druhé straně se ozvalo : „Moment…!“,  to už jsem tušila, že to nebude dobré „ Tak celkem....", a následovala dlouhatánská pauza, jak to začala počítat. To už mi bylo jasné, že to bude zlé. Těch nákupů bylo 47.  Podlomila se mi kolena.

Další informace už byly více, či méně zajímavé. Ukázalo se totiž, že všechny tyto podivné platby byly uskutečněny na jediném terminálu  v tomto supermarketu a to, světě div sem, v pondělí  a v úterý večer po pracovní době.  Blahoslaveni ( pro mě) byli moji zloději naštěstí poněkud chudí duchem. Kdyby kartu vzali odjeli s ní  třeba do Berouna a tam napodobili můj podpis, který stejně málo kde kontrolovali, a zasekli pořádnou sekeru, byla jsem vedle jak ta jedle.

Takhle to ale pro Policii ČR, kterou jsem  neprodleně kontaktovala,  byl tehdy dost jednoduchý případ. Přišli tam, udělali bububu a  tři mladé pokladní se s pláčem přiznaly. Na mou kartu, jak jsem se později dozvěděla od paní vedoucí v Penny,  si po oba večer nakoupily spoustu užitečných věcí. Například hory gumových medvídků, čokolád, bonbónů, koly, cigaret, žvýkaček….( Upřesňuji , že jedna chytřejší slečna si koupila poněkud nákladnější froté župan) dohromady  toho ovšem bylo , bratru,  za bezmála 14 000 kč..

Mé drahé (doslova) pokladní se tehdy na účtenkách ani nesnažily napodobit můj podpis…Přesto, že doklady byly evidentně podepsané někým jiným, banka se tehdy se mnou naprosto odmítla bavit a odkázala mě , abych peníze vymáhala  občansko právní cestou na jednotlivých aktérkách krádeže, které ovšem v momentě, kdy to prasklo, dostaly okamžitou výpověď a zmizely neznámo kam.

V našem Peňáči byla rázem u jediné funkční kasy fronta jako, kdyby tu rozdávali něco zadarmo a veřejný rozhlas hlásil od rána do večera , že tu okamžitě přijmou nové pokladní....

Nakonec to dobře dopadlo, nové popkladní se rychle našly a na  naléhání mých právníků   možná v obavě před dalším skandálem mě odškodnil sám velký Penny Market. 

Dovolím si ještě jeden postřeh. V současné době se v nabídce peněžních ústavů oběvuje tzv. bezkontaktní platrební karta. Je prý úžasná, žádný podpis, žádný PIN jen ji přiložíte, pípne a je zaplaceno. Tak to sice půjde jen do pětistovky, ale i tak to s ní to bude u pokladen pěkně odsejpat.   Je prý zcela bezpečná, vždyť ji máte  po celou dobu platební transakce na očích a v ruce. O PIN  můžete být tak i tak namátkově požádáni ( to chci tedy při těch frontách vidět).  Navíc banka prý při zneužití karty garantuje vrácení peněz. Tak to by mě ale opravdu zajímalo jak konkrétně toto  tvrzení banka myslí. A co když mou kartu bude mít  v ruce někdo úplně jiný ?

Divíte se , že při své vrozené roztržitosti a po svých zkušenosti, mám z bezkontaktní karty trošku obavy a že si ji asi nepořídím?

V každém případě, hlídejte si ji jako oko v hlavě. Ať už si banky v rámci marketingu básní, co chtějí, obyčejný selský rozum mi stačí na to, že její zneužití bude nejsnadnější ze všech karet, které kdy vypustily do světa...