In vino veritas (aneb Není to med lízat)

Svým chtíčům na pospas, ležím tu na doraz. Zmotaný, zkálený, zeblitý, zraněný. Hnusnější než krabicové víno, je pouze to, že teď je mi to jedno.

Než játra zkamení, chvíli se rozední.

A slina usychá. Život se zachechtá.

Je ještě naděje, vím, co ti prospěje.

Dám, co tě napraví, pít budeš na zdraví.

Kéž démon odezní, třesu se v proudu dní.

Chvěji se v zajetí, Skálovho objetí.

Všem blízkým na důkaz, slibuji ještě raz.

Vstát toužím ze země, myslím to upřímně.

Není však vyhráno, vůle má nahnáno.

V civilu známý chlast, láká mne nad propast.

Vím však už nejlépe, nechci žít ve škarpě.

Není to med lízat, zpíjet se na sto krát.

 *

Silněji než chtíčů sráz, vnímám teď mantry hlas

in aqua sanitas.