možná by to byla Láska

„Miluji tě a vím, že v životě nebudu nikoho tak milovat, protože už nikdy nebudu takový, jako v tuto chvíli, jež mizí, zatímco já o ní mluvím a kterou nemohu zadržet ani za cenu svého života.“  Erich Maria Remarque 

zdálo se mi o Tobě dnes nad ránem
byl/jsi v mlze šedavé
oči se chvěly zvědavě
já měla masku, prošla jsem skrz
pažemi sevřený strachem pas
do ticha z prázdnoty odnes mě
dám Ti své všechno, možná víc
chce to přízraku jenom čas
zatím zdáš se mi
Ty odhoď mlhu
já sundám nedobytnosti štít
po Tvé přítomnosti prahnu
i když jsem důvodem tolika slz a ukřivděných vět
ubližuji, vím
znám svůj monotónní život nazpaměť
avšak chci Tě alespoň na okamžik mít
pokusím se Tě získat, a když
srdce Tvé v půli rozlomím
snažila jsem se Tě varovat, víš..
nekoušu, bodám, okusíš?
možná mne jednou políbíš
ztratíš se v údolí očí mých
v řece výčitek a slz Tě jednou utopím
dám Ti radu milý můj neznámý
nechceš-li mne spatřit
vyhýbej se mi
jsem neuvěřitelně plaché stvoření
ucítím pohyb
navždy zmizím pryč
se svým světem, se vzpomínkami
které Tvou tvář nenáviděly
a srdce její byl neuvěřitelný kýč
a přesto by Tě byly tak milovaly
pokud by Tě nikdy nedostaly
proto můj milý drahý musíš odejít
už v budoucnu Tě nenávidím
prosím Tě tedy, zmiz