Byl podzim roku 1991. Trajekt Salem Express vyplul se zpožděním. Kapitán
se pokoušel zpoždění dohnat a zkrátil si volbou jiné trasy cestu. Nově zvolená trasa byla riskantnější, a
ačkoli ji údajně dobře znal, najel v noci v plné rychlosti na útes. To se stalo ve chvíli, kdy byl pouhých 11 kilometrů od cíle.
Loď
se převrátila na pravobok, nárazem se otevřely přední trajektové dveře
a dovnitř se nahrnula voda. Salem Express se velmi rychle začal potápět.
Během 8 minut loď plná pasažérů zmizela pod hladinou.
Tento trajekt, dlouhý 100 metrů, se potopil v Rudém moři, když převážel poutníky z Meky. Loď byla přeplněná lidmi, na palubě bylo podle dostupných informací kolem 1600 pasažérů, z nichž přežilo 180 lidí. Loď byla přetížená, byla stavěna jen na necelých 700 pasažérů. Proto pravděpodobně oficiální zprávy hovoří jen o 470 mrtvých. Na pomoc s vyzdvihováním mrtvých těl z vraku byli povoláni dostupní zkušení potápěči. Přesto se nepodařilo všechna těla vyzvednout, takže v méně přístupných útrobách vraku odpočívají pohlceny mořem pozůstatky stovek pasažérů.
Pro srovnání, potopení lodi Titanic je většinou lidí vnímáno jako největší námořní katastrofa. Titanic se potopil roku 1912. Měl na palubě 2200 lidí, z nichž přežilo 711. Při těchto číslech se potopení Salem Expressu dostává v počtu obětí v podstatě na úroveň Titanicu. Proč tedy titulek článku zní "větší námořní katastrofa než Titanic"? Titanic se potápěl téměř 3 hodiny! Za tuto dobu byly spuštěny na vodu záchranné čluny.
Oproti tomu Salem Express se potápěl 8 minut, a jeho záchranné čluny leží na dně moře. Většina cestujících v době katastrofy spala, loď byla přeplněná, takže mnozí ani nestačili opustit kajuty. Přesto je všeobecná povědomost o ztroskotání Salem Expressu velmi malá.
Tento vrak známý svojí stísněnou atmosférou leží v hloubce 30 metrů. Ačkoli židle v restauraci jsou popadané na dně, stoly jsou ve své původní pozici, protože byly přidělané k podlaze. Dřevěné desky stolů sice shnily, ale zachoval se plastový povrch stolů. Protože loď leží na pravoboku, stoly jsou při proplouvání restaurací k shlédnutí z trochu nepřirozeného směru.
Na dně moře leží poházené nejen nepoužité záchranné čluny, ale i laminátové zvlněné desky, kterými byla původně tvořena střecha nejvyšší paluby.
Tichou vzpomínku památce obětí této katastrofy nechává každý návštěvník vraku, když vidí v nákladovém prostoru množství osobních zavazadel, tam kde se pro tolik lidí v jedné chvíli zastavil čas.
Fotografie: Erika Pospíšilová
