Žáček opět vadí

Máme tady další petici za odvolání ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Pavla Žáčka. Vždycky jsem si myslel, že tento ústav zakáže až Paroubek a jeho velcí hoši a žáčka půjčí Filipovi a spol. Tentokrát však petici  prý dokonce podpořil podpisem i bývalý prezident Václav Havel spolu s mnoha dalšími sobě blízkými disidenty a věrnými kamarády. Člověk by od nich v těchto dnech čekal spíše petici za zákaz komunistických organizací v této republice, ale prý bylo třeba zastat se Josky Skalníka, kterého dokumenty zmíněného ústavu registrují jako donašeče StB.

Zřízení ústavu v čele s dr.Žáčkem je jednou ze tří dobrých věcí zapáleného, ale nešikovného politika Topolánka, tou druhou je vyznamenání bratří Mašínů a třetí pořízení potomka přitažlivé paní Talmanové. Žáčkova instituce vydala k 20. výročí Občanského fóra knihu, která dokumentuje jeho vznik. Publikace obsahuje i dobovou zprávu pro prvního náměstka federálního ministra vnitra Alojze Lorence, která podle autorů knihy "umožňuje identifikaci jednoho z důležitých informačních zdrojů totalitní moci o rané fázi vývoje Občanského fóra". Tímto informátorem byl údajně Skalník. Podle Stanislava Pence autoři knihy Skalníka před jejím vydáním vůbec nekontaktovali, a ten se tak o jejich tvrzení dověděl až od novinářů. "Naši společnou historii nelze posuzovat pouze z dokumentů Státní bezpečnosti... Tento přístup k výkladu historie si státní instituce nesmí dovolit," stojí v petici, kterou údajně podepsali také občanský aktivista John Bok, výtvarník David Černý či režisér Břetislav Rychlík. Svůj podpis připojil také historik Petr Blažek, který v ÚSTR dříve pracoval, či předseda Strany zelených Ondřej Liška.

Myslel jsem si až dosud, že demokratická státní instituce musí mít povinnost vše zatuchlé vyvětrat a položit na světlo, třeba i před soudní stolici.

"Jelikož se jedná již o několikáté manažerské a profesní selhání ze strany Ústavu pro studium totalitních režimů, žádáme Radu ÚSTR, která dohlíží na jeho činnost, aby se touto věcí zaobírala a bezodkladně odvolala současného ředitele a vyhlásila konkurz na nového," stojí v textu petice.

Jsou to podle mne velmi falešné argumenty proto, že po sametové revoluci s těmi archivy StB u nás bylo zacházeno dosti volně anebo jak kdo potřeboval. Jako kozlové zahradu je chránili postupně generál StB Lorenc, agent Richard Sacher, nadaný  komunistický právník Čalfa atd.  Postupně se z nich vybíralo a zveřejňovalo, co se komu hodilo: někomu lidovec Bartončík, jinému vídeňský starosta Zilk, jinému  zase nepohodlní novináři, někteří už dokonce po smrti, později došlo i na literáty a umělce od paní Škvorecké přes Bohdalovou, Třísku, Kanyzu, Dvořáka a to jen namátkou a z hlavy.  Lid měl svou zábavu a hry, ti nahoře zase své plány a cíle. Jak v Čechách velí tradice, také agenti  se u nás řešili výběrově: ty ano,  Kundera ne, zahraniční zpravodajové Čs.rozhlasu ne,  Filip samozřejmě či bohužel ano, ale jako bolestné mu dáme ústavní funkci v parlamentu.

Nevěřím na hrdinské činy a výroky vyslýchaných v úřadovnách StB.  Také jsem tam byl a poměrně často.  Většinou šlo jen o zápas intelektu správně zjistit, co všechno oni už vědí a co snad ještě ne. A samozřejmě také o snahu dostat se pokud možno ještě ten samý den domů.  Nepochybné a zřejmé násilí let padesátých vystřídal na straně vyšetřovatelů let šedesátých a sedmdesátých pocit totální převahy a moci. Díky všem těm jejich technickým prostředkům, aktivním a dobrovolným komunistickým přisluhovačům i všem těm různým spolupracovníkům z donucení věděla StB všechno, přesněji řečeno:  často víc než sama potřebovala a než dokázala analyzovat a upotřebit. Přednost měly samozřejmě určitá zadání a úkoly od řídících orgánů KSČ.  Sem patřilo např. vyhledávání  cizích agentů, těch amerických na prvním místě. Osobní zkušenost s tím připustil nedávno v rozhovoru v Lidových novinách (17.11.2009) i prezident  Václav Klaus, když se v šedesátých letech seznámil  s vysokým diplomatem americké ambasády: „Kamarádil jsem se tam s jedním jejich významným diplomatem do té míry, že tu byl v Lucerně koncert Armstronga a on řekl: Máme volňásky do třetí řady, pojďme na Armstronga s manželkami. A pak najednou byl tento člověk vyhoštěn jako agent CIA či čeho – a vzápětí přišlo předvolání do kachlíkárny. No tak když jste šel do kachlíkárny s tímhle předvoláním, tak to jste taky v komunistické éře dost dobře nevěděl, jestli z ní půjdete po svých,“ vzpomíná Václav Klaus.

Mohu také potvrdit, že v šedesátých letech v době studentských majálesů a volnějších politických poměrů, skutečně do Prahy přijíždělo více Američanů, nejen slavní Armstrong či Alain Ginsberg, ale také studenti  třeba ze západoberlínské Freies Universität. Jeden z nich se jmenoval Thomas F.Johnson a protože jsem ho pozval  také k sobě do rodných Budějovic, bylo z toho nakonec sousto na celý nejen můj život.  Tyátr, který vymysleli a předvedli tamní estébáci má velké pozadí  a mnoho souvislostí , které by vydaly i na víc knih. Americký agent byl sólokapr znamenající pochvaly, odměny, povýšení, postup na vyšší Správy Stb atd. Václav Klaus dopadl dobře, já o něco hůř, ale např. Jiří Gans, poloslepý a nejméně schopný se jim bránit, měl být v době Charty 77 jako americký agent, který prozradil vojenské letiště dokonce na přání dosud žijícího prokurátora popraven,  takže vynesený rozsudek 15 let do Valdic byl vlastně úlevou.

Před několika dny jsem mohl krátce hovořit v Pasově s dlouholetým ředitelem archivů po východoněmecké Stasi, Joachimem Gauckem.  Tyto archivy obsadila už během převratu a bourání berlínské zdi veřejnost, která nedovolila politikům s nimi manipulovat. Německý systém zcela otevřených archivů a průkazných nálezů k jednotlivým osobám vedených v registrech Stasi jsme mohli řadu let jen závidět.

Jak už jsem napsal,  u nás jsme s archivy StB hráli od počátku politické hry. Tenhle politik se nám nelíbí, tak na něho něco najdeme a pustíme to ven.  Tohoto komunistického zahraničního zpravodaje ovšem potřebujeme na ministerstvo, takže jeho spis zavřeme do trezoru nebo rovnou zničíme. Toto je slavný kolega spisovatel , takže dokumenty označíme za nevěrohodné.   A tenhle spis si naopak ponecháme jako „živý“, protože co kdyby přece jen pro ty Němce či Američany tehdy pracoval?

Teprve po vzniku ÚSTR v čele s dr. Žáčkem se začalo všem agentům a spolupracovníkům měřit stejně. Komedie před soudy se svědectvím tzv. řídících důstojníků StB, že svého spolupracovníka (A,IS,KTS,D) či vydíranou PO (prověřovanou osobu) nikdy neviděli ani neúkolovali mohou být minulostí.  Archivy jsou přístupné a ochotní a přístupní jsou také všichni jejich pracovníci, se kterými jsem se v Praze či v Ochozu u Brna a předtím v Pardubicích setkal či jednal. Považuji za mimořádně důležité, že většinou jde o lidi kolem třicítky, tedy o ty, které už minul bacil komunismu.

Kde všichni  ti spravedliví signatáři petic, disidenti a antikomunisté byli, když přítel Jirka Perník hledal dodatečnou spravedlnost pro Jiřího Ganse?   Ale abych mluvil jen za sebe: v roce jsem 90 předal prokuratuře i FBIS anonymní upozornění z kruhů čb StB kromě jiného i na to, že v jedné chatě na Lipně mají schované zbraně. Nikdy už jsem se nedozvěděl, zda ztotožnili autora dopisu a zda se na tu chatu alespoň zajeli podívat.  Od roku 1992, kdy jsem vyšel na jistém seznamu novinářů zapletených s StB jsem marně hledal svoje svazky, pod jejichž názvy jsem byl rovněž zařazen mezi spolupracovníky?  Mám řadu dopisů, že na mou osobu nikde nic nemají, ani StB, ani VKR ani Vězeňská služba. Teprve za pomoci ÚSTR v roce 2008 jsem začal být úspěšný a mám toho spolu s americkými a německými přáteli už celý kufr!  Joska Skalník tedy  může být rád, že dnes jsou všechny ty strašidelné archivy přístupné a že svou pravdu tam najde.