Tošenovský über alles!

Pánům ve státních službách se v Česku i v době všeobecné krize daří zřejmě dobře a mají čas na klukoviny.  Trochu přitom zapomínají, že se pohybují na tenkém předvolebním ledě a že by se jim jejich uličnictví nakonec vyplatit nemuselo. Ministerské funkce, poslanecké mandáty a státní platy se všemi možnými prebendami od ochranky přes služební auta a byty až třeba k okrasným blondýnám zřejmě neúprosně vedou ke ztrátě vší soudnosti.

V posledních eurovolbách ponížení leadři ČSSD nakonec našli místo svých oblíbených blondýn lepší zbraň – obraz Felixe Dzeržinského v nové draze rekonstruované pracovně ministra vnitra.  Napráskal to všechno nový ministr Martin Pecina na toho předešlého Ivana Langera. Tak jako předtím prozradili členové kolegia NKÚ veřejnosti, čím vším si dělá nenasytně za státní peníze potěšení a radost jejich šéf František Dohnal. Udávání je oblíbená česká vlastnost, kterou můžeme dobře svádět na předcházející totalitní režimy a zvyky. Také jsme se díky novinářským rešerším dozvěděli, kdo se dostal ke kterému státnímu korýtku či trafice, abychom se drželi elegantnější terminologie starého mocnářství,  a dál se tam drží díky současné stínové velké koalici ODS a ČSSD.

Rádoby vtipný Ivan Langer  jistě ironicky míněným zavěšením obrazu Felixe Dzeržinského nahrál tentokrát stejně nechutně vtipnému Davidu Rathovi na smeč: opravdu by si tam vedle Felixe mohl pověsit rovnou Himmlera nebo Heydricha.  Ministr vnitra, který léta vyhlašuje, že toto ministerstvo předělá v demokratickou instituci sloužící co nejlépe občanům českého státu by takové klukoviny zcela jistě dělat neměl. Pamatujeme si také Langrovy úlety do zapnutých mikrofonů při volbě prezidenta i jindy. Není to ostatně tak dávno, co se národ bavil vtipem, že sice naše tajné služby našly v jižní Africe Radovana Krejčíře, ale že Ivan Langer už zajistí, aby se tento muž do své vlasti nikdy jako svědek vrátit nemohl. Nejen kvůli pánům Starkovi, Grossovi, Kramaričovi a jak se všichni jmenují.   Já sám jsem výraznou tvář Felixe Dzeržinského  naposled viděl ve II.patře budovy policejních složek ministerstva vnitra na Mariánském náměstí v Českých Budějovicích dne 6. října 1976, když si mne tam operativci StB přivezli jako potencionálního amerického špiona. Jejich ksichty i jeho ksicht mi dodnes docela nepříjemně splývají, žádná sranda to tenkrát nebyla  a opravdu se mi nelíbí, jestli se ministr vnitra současné České republiky nemůže bez Felixova portrétu u své pracovny obejít.

Mám dojem, že by bylo na čase, aby všichni vtipálci a trochu zastydlí puberťáci přenechali své místo v české politice jiným, třeba i mladším, kteří už nebudou mít potřebu věnovat pozornost historickým postavám zakladatelů komunistického či nacistického teroru, popularizovat jejich hesla a používat je jako bonmoty. Těžko navíc kritizovat neonacisty a předtím v ústavní funkci vykřikovat „es kommt der Tag!“ nebo dávat nálepku nacistů nepohodlným politickým soupeřům.  Možná opravdu přichází čas moudrých a spravedlivých Židů v čele tohoto národa. Ti totiž se už v hodnocení  svých mučitelů a vrahů nespletou, neboť ho mají v genech.  Zdá se také, že vtipálci z Beskyd v čele a za čelem současné  ODS, všechna ta „íčka“  „-íci“ a „chlapi s gulama“  i s penisem, jak dokázali na dovolené u Berlusconiho, by si měli podobně jako malý český politický diktátor Bursík či bodrý Moravan Čunek minimálně na chvíli odpočinout i od domácí politiky. V posledních volbách přece už i konzervativní  voliči naznačili, že by si rádi vybrali  jinak  -  obrovské preference pro Evžena Tošenovského jsou toho důkazem. Proč asi tento muž nekandidoval na posledním kongresu ODS na předsedu?