K protiamerickému tažení českobudějovické StB v době normalizace

V létě 1976 vyvrcholilo několikaleté úsilí českobudějovické bezpečnosti po hledání, náborování i usvědčování amerických špionů v ČSSR. Díky nedávno vzniklému Úřadu pro studium totalitních režimů a příslušným pracovištím Archivu bezpečnostních složek v Pardubicích, v Praze a zvláště pak v Kanicích u Brna jsme v uplynulých měsících získali materiály, které výmluvně dokládají činnost komunistické StB a tajných služeb.

Chceme to ukázat na dvou kauzách, o nichž toho hodně víme i z vlastní zkušenosti. Nebráníme se přitom žádným dalším otázkám, diskusím či tiskovkám..

Pod dohledem svých pražských soudruhů si českobudějovická StB v roce 1976 věřila, že konečně dopadla i na území Jihočeského kraje dva americké agenty.

6.7.1976 vzala do vazby poštovního zřízence a dělníka Jiřího Ganse a 6.10.1976 redaktora Čs.rozhlasu v Č.Budějovicích dr.Rudolfa Erharta, kterého do té doby vedla jako svého agenta a spolupracovníka pod krycím jménem „ruder“. Oba byli několik let před tím sledováni, špehováni a dlouhodobě odposloucháváni.

Jiří Gans byl známou budějovickou figurkou, populární zejména v hudebním undergroundu. Měl velkou sbírku gramofonových desek zejména z oblasti jazzové a rockové hudby, kterou svým přátelům často přehrával. Scházeli se u něho mladí lidé různého ražení, dělníci i studenti, v jeho bytě ve Smetanově ulici našel azyl každý, kdo měl zájem o dobrou muziku, kdo chtěl okusit pocit svobody vyjadřování ve společnosti svých vrstevníků. Jiří Gans šířil západní kulturu a komunistickými vládci v Č.Budějovicích byl proto považován za nebezpečný protistátní živel. Když začal udržovat styky s kulturním atašé americké ambasády, půjčovat si tam časopisy a desky, byla to poslední kapka k nenávistnému a zločineckému útoku proti němu.  Jiří byl 6.července 1976 zatčen a obviněn nejprve z hanobení představitelů států světové socialistické soustavy a posléze za pomoci konfidentů a vydíraných svědků i ze špionáže. Díky přičinění a charakteru vyšetřovatelů StB Miroslava Havla a Mikuláše Tito, vojenského prokurátora plk. JUDr. Ladislava Kozla, soudců Vojenského soudu v Příbrami pplk.JUDr. Mojmíra Pospíšila, plk.Stanislava Fialy, plk.Rudolfa Mlčáka, pplk. Vladimíra Slavíka a pplk.ing.Miroslava Rédla byl v únoru 1977 v Praze odsouzen na 15 let, z nichž většinu strávil ve věznici Valdice. V roce 1985 byl propuštěn ve velmi špatném zdravotním stavu a musel být umístěn v Domově důchodců Chvalkov u Trhových Svinů a v LDN v Hrudkově. 16.ledna 1990 předčasně zemřel prakticky na následky věznění a společenské změny u nás už si prakticky neuvědomoval.

Teprve nyní se z archivů vynořily Plány hlavních úkolů Správy StB v ČB a jejich vyhodnocení, včetně výsledků operativní činnosti po linii I.odboru S StB v letech 1973-76. Na Jiřího Ganse byl veden osobní svazek pod krycím jménem „Telegram“.

Díky úsilí jeho kamarádů o rehabilitaci a zejména díky zpřístupnění všech materiálů v archivech bezpečnostních složek včetně činnosti Ústavu pro studium totalitních systémů dnes lze doložit, že v případě Jiřího Ganse šlo o záměrnou provokační akci komunistické StB s politickými motivy zastrašení všech ještě svobodomyslných spoluobčanů. Výsledkem bylo neodůvodněné utrpení jednotlivce a ve svém konečném důsledku sprostá politická vražda. Na případu Jiřího Ganse se přiživila samozřejmě i hejna rudých lokajů, ať už v televizi, novinách i dalších mediích. Tak se i dnes ptáme, kde jsou dnes všichni ti filmaři, pisálkové, soudci, estébáci? Na jakých postech dál slouží komunistické ideologii? Nebo si už všichni užívají zaslouženého důchodu? Proč se dnes otřásáme hnusem nad prokurátory z procesu s Miladou Horákovou, když ještě v roce 1977 navrhoval vojenský prokurátor, komunista a dnes advokát Kozel nemocnému, téměř slepému a jistě nevinnému Gansovi trest smrti?!

Ve stejné době měl být v Jihočeském kraji druhým varovným příkladem, jak zhoubné jsou a jak se nevyplácí sebemenší kontakty s Američany, případ českobudějovického novináře Rudolfa Erharta. Ten kromě styků se svými příbuznými v NSR se v šedesátých letech během studií na Karlově universitě v Praze seznámil s americkým občanem, tehdy studentem Freies Universität v Berlíně, Thomasem Johnsonem. Toho ovšem už tehdy pilně sledovala komunistická rozvědka, která se v roce 1967 pokusila získat do služeb i Rudolfa Erharta. V plánu jeho vyšetřování (str.302 vyš.spisu) se o tom píše:  „…Od roku 1967 byl předmětem zájmu oblastního odboru I.správy FMV – v roce 1973 rozpracován v akci „REPORTÉR“ (os.svazek č. 9648 – ze 498 listů zbylo k dnešku pouze 21!).  Rozpracování bylo zahájeno pro podezření z trestného činu vyzvědačství podle §105 tr.zák.…“

Přestože Erhart jako redaktor Čs.rozhlasu podle vnitřních předpisů musel podávat hlášení o každém styku s tzv.devizovým cizozemcem i podrobné zprávy o každé zahraniční služební i soukromé cestě do tzv. KS, začala ho čb. StB intenzivně sledovat a v roce 1973 založila jeho osobní svazek - návrh zdůvodněný a podepsaný operativcem por.Josefem Troupem, náčelníkem l.odd. kpt. Františkem Vlasákem, náčelníkem 1.odboru mjr.Vítězslavem Kábou a schválený náčelníkem Správy Stb plk.JUDr. J.Dvořáčkem. Stupidita návrhu stojí za citaci: „…Prověrkou Erharta, který je blokován oblastním odborem I.správy FMV Č.Budějovice byly získány poznatky, které vyvolávají podezření, že jmenovaný byl získán americkou rozvědkou ke spolupráci. Toto podezření se dá podpořit možností získávání zájmových poznatků, neboť jmenovaný pracuje jako redaktor  Čsl. rozhlasu na problematice brannosti a bezpečnosti. Prakticky má přístup do všech vojenských objektů a objektů MV. V neposlední řadě je nutno brát v úvahu jeho vzdělání a postavení ve veřejném životě i to, že projevil zájem o službu u MV, kde měl pracovat na I.správě FMV. Tyto skutečnosti nasvědčují tomu, že je vhodným typem pro využití nepřátelskou rozvědkou.

…Neuvedl svoji návštěvu s Johnsonem v Chrobolech, kde hovořili s Boháčovou Terezií, roz. Pekovou, čsl.stát.příslušnice, německé národnosti, vdaná, bez politické příslušnosti, zaměstnána v ČSSS Ktiš, farma Záhoří…Zde hovořili se jmenovanou o situaci v zemědělství. V této osadě vlastní Erhart rekreační chalupu. Osada se nachází v blízkosti VVP Boletice.

 Vzhledem  k uvedeným skutečnostem bylo na poradě s I.správou FMV rozhodnuto, že Erhart bude rozpracován po linii kontrarozvědky. V důsledku toho, že se jedná o důležitou akci, na jejímž rozpracování se podílí I. A III. správa FMV, bude na 8.odboru II.správy veden kontrolní svazek a tímto odborem bude prováděno řízení a kontrola všech součinnostních opatření….“  (příloha č. 1 )

Nicméně boj proti americkému nepříteli dostal v jižních Čechách konkrétní podobu a StB se hrdě a samolibě zaradovala. Dne 7.října 1976 byl také Erhart zatčen a posléze vzat do vazby, kterou na něj uvalil stejně jako v případě Jiřího Ganse prokurátor Pavel Pilný. Ve stejné chvíli estébáci zadrželi na hranicích ve Strážném jeho západoněmecké příbuzné a čtyři dny je prakticky nepřetržitě vyslýchali a následně vykázali z republiky. Radost z akce a  z očekávaného povýšení ovšem rozvazovala i ústa estébáckým chlubivcům a tak se Erhart  už v průběhu vazby a krátce poté, co ho pro nedostatek důkazů museli z vazby propustit, dovídal řadu věcí, které rozhodně znát a vědět neměl. Šlo např. o to, že do cely na něho StB nasadila mezi vězni známého konfidenta Zdeňka Tošnera (byl nasazen i do cely k Jiřímu Gancovi), což Erhart včas zjistil, stejně jako nevyužil k žádnému zřejmě od StB očekávanému kroku přítomnosti dalšího vyšetřovaného cizince, totiž Ulricha Kunzendorfa, západoněmeckého studenta medicíny, který se údajně pokoušel propašovat od nás na Západ svou snoubenku, občanku NDR.  Naopak se vyšetřovatelé StB zřejmě nikdy nedozvěděli, že se mu podařilo díky statečným lidem odeslat z vazby svým rodičům několik důležitých motáků. Řadu tajných informací o aktivitách StB v jeho případě se poté Erhart dozvěděl od tehdejší hlasatelky

čb.rozhlasu paní Dagmar Fajtlové, která je měla od rodinného přítele, důstojníka StB, vlastníka hausbotu na jihočeské přehradě.

Celá složitě konstruovaná akce proti Johnsonovi a Erhartovi skončila nakonec pro StB velkou blamáží a ostudou zřejmě i u pražských šéfů. Mnoho toho nezachránil ani renomovaný vyšetřovatel StB mjr.Miroslav Svoboda (vyšetřoval i pražské disidenty po Chartě 77),  který nakonec nechal za aktivního přispění tehdejší českobudějovické justice (Hanuš, Veselý, Kyrbusová, Švec ad.) i samotného advokáta obviněného JUDr. Karla Šimka (oba hráli samozřejmě aktivní role i v případu Jiřího Ganse), Erharta odsoudit „natvrdo“ za devizovou škodu v celkové umolousané výši něco přes 10 tisíc Kč. Tuto škodu měl Erhart způsobit spolu se svými západoněmeckými příbuznými, tzv. černým clearingem apod. Nicméně tito sice zadržení příbuzní kupodivu obviněni nebyli a museli pouze opustit republiku. Pochopitelně takto vykonstruovaný  rozsudek byl hned po roce 1990 zrušen na základě úspěšné stížnosti pro porušení zákona. Zabavené auto Ford 2000 GXL samozřejmě už nikdo nevrátil.

Estébák mjr.Svoboda toto své Pyrrhovo vítězství ovšem stejně neunesl a podal na Erharta žalobu pro křivé obvinění důstojníka StB a to ještě v době, kdy si „agent Ruder“odpykával trest ve věznici na Pankráci. Naštěstí v osmdesátých letech už strach z estébáků přestával působit a tak vyšetřovatel okresní prokuratury v Č.Budějovicích Jaroslav Fišer tuto další estébáckou fantasmagorii zastavil a to i přes nelibost prokurátora Veverky, který ostatně vypracoval i první, tzv. devizovou obžalobu na Erharta.

Oba případy protiamerického tažení českobudějovické StB ze 70tých let  po sobě zanechaly mnoho společných otázek a také mnoho morální pachuti včetně různě narušených mezilidských vztahů. Především jaksi v temnotách minulého času úspěšně zmizeli drobní napomahači a fízlové, kteří aktivně a  bez pocitu vlastní špinavosti plnili často i nevyřčené požadavky estébáckých a komunistických lumpů. Tehdy přísedící a dnes předsedové senátů okresních soudů, tehdy neznámí novináři a dnes šéfredaktoři, tehdy placení ze státních peněz a dnes ještě lépe usazeni ve státních službách.

Výmluvné  je i to, že ani po roce 1990 nebylo řadu let možné dostat se k materiálům, které si StB a její tajné služby o obou kauzách vedly. Přitom už 17.ledna obdržel z ČB dopis se zajímavým obsahem ke svému případu a se závažnými informacemi  (příloha č.1) – dopis postupně odevzdal v kopiích  Krajské prokuratuře v ČB a  FBIS v Praze, ale už nikdy nedostal na své dotazy odpověď.  Dne 21.6.1991 personálním rozkazem ministra obrany ČSFR Dobrovského obdržel zpět hodnost poručíka, neboť byl z popudu StB degradován na vojína, ale ještě loni mu MO, Úřad pro zpřístupňování dokumentů v Praze, sdělilo, že nebyl ztotožněn s žádnou konkrétní osobou, ke které je v evidencích MO evidován osobní svazek.

Jak tedy ministra obrany napadlo, že by mu měla být vrácena hodnost „ …Jako výraz vojenské rehabilitace vojáků v záloze, ve výslužbě, kteří byli postiženi za občanské postoje v letech 1948-1989…..“ ? (příloha č.2)

Také z Odboru archiv bezpečnostních složek MV mu přišlo ještě v únoru 2007 sdělení, „že dosavadní šetření v dochovaných evidencích MV neprokázalo, že by na Vás příslušníci bývalé Státní bezpečnosti založili a vedli v období od 25.02.1948 do 15.02.1990 jakýkoliv typ osobního svazku.“

Teprve nedávno zřízený Ústav pro studium totalitních režimů přinesl do záležitosti více světla a zejména písemných dokladů, z nichž např. vyplynulo, že v roce 1975 byl StB v ČB v části Akce a signály  po linii US rozvědky:  na prvním místě „REPORTÉR“ (os.svazek 9648):

- Rozpracován čs.státní příslušník z oblasti sdělovacích prostředků pro podezření z provádění trestné činnosti podle §105 ve prospěch US rozvědky.

Získané poznatky v průběhu r.1975:

-         Je potvrzováno, že rozpracovaný objekt je nadále v písemném styku s pracovníkem amer.ambasády JOHNSONEM působícím v NSR.

-         Techn. úkony bylo potvrzeno, že objekt má od roku 1975 v NSR konto, které hodlá využít k zakoupení automobilu. O výši konta (4.000 DM) jej informoval jeho příbuzný (vystěhovaná osoba – objekt rozpracovaný v akci „Brada“) za pomoci smluvené řeči.

-         Objekt je nepřetržitě zaměstnán na úseku sdělovacích prostředků a zodpovídá za bezpečnostní a brannou politiku v rámci celého kraje.

-         Plně se potvrdilo jeho protisocialistické zaměření, které dává najevo v plném rozsahu v domácím prostředí mezi příbuznými. Jeho manželka s ním sdílí jeho názory a v některých případech jsou její projevované názory mnohem ostřejšího charakteru, takřka profašistické.

-         Rozpracování je prováděno v součinnosti s 1.odborem II.S-FMV Praha. Vzhledem k tomu, že tato součást nemohla zajistit kontrolu objekta na MS v ledním hokeji v NSR, nebyl jeho výjezd doporučen.

-         Objekt bude rozpracován v r.1976 s cílem prokázat mu tr. činnost ve prospěch nepř.rozvědky, či podezření vyvrátit.  (příloha č.3)

Obdobně výlučné postavení měli „REPORTÉR“ i „TELEGRAM“ u českobudějovické i pražské StB pochopitelně i v letech předcházejících, včetně jejich tzv. „realizace“ v roce 1976. (příloha č.4)

Stále však řada dokumentů z uvedených příběhů chybí – konkrétně např. materiály VKR (vojenská kontrarozvědka), na kterou jsou v dokumentech StB jasné odkazy, materiály z tehdejší rozvědky StB, všechny dlouhodobé odposlechy a kontrola pošty a kupodivu také jakékoliv doklady k „agentovi Ruder“. V roce 1977 opustil „agent Ruder“ natrvalo České Budějovice a odstěhoval se do Prahy, aniž komukoli na staré adrese něco řekl o své nové adrese. Jediná pošta, která mu po mnoha letech z té původní českobudějovické adresy došla na novou adresu v Praze, byl pohled od Thomase F.Johnsona.

Jiřímu Gansovi už na tomto světě bohužel žádná pošta dojít nemůže, byť si ho StB vedla jako „Telegram“.