Je lesnicko-dřevařský sektor v krizi?

Před necelým rokem mi vyšel tento článek, ve kterém jsem nečekal, že situace v sektoru bude na hraně apokaplysy. Mno z toho, co je obsahem rok starého článku, se naplnilo a lokálně překonalo. Je nutné si ho připomenout

Na lesnictví dopadá kůrovcová kalamita, o práci v českých lesích není mezi lidmi zájem a pily jsou zahlceny kůrovcovým nebo jinak poškozeným dřívím. Kde se staly chyby v našem lesnictví a navazujícím dřevozpracujícím průmyslu? Dá se již mluvit o krizi, nebo o pouhém dočasném vychýlení trhu? A pokud to je krize, kdy skončí? A nestane se aktuální stav na dlouhou dobu standardem? Tyto a mnoho dalších otázek vyvstávají při vnímání aktuálních problémů v lesnicko-dřevařském sektoru.

Globální změna klimatu (GZK) dopadá i na trh se dřevem

Postupná klimatická změna se na lesích výrazně projevila až suchem a horkem v posledních letech, kvůli kterým jsou lesní porosty oslabené. Tím se vytvořily ideální podmínky pro sekundární škůdce smrku – především kůrovce. Následné extrémní kůrovcové těžby, které jsou důsledkem postupného šíření brouka, což dopadá na trh se dřívím a samotné dřevozpracovatele. Kritickou situaci ještě zhoršil letošní srpnový vítr, jenž pobořil u nás i v Bavorsku, Rakousku a Polsku okolo 23 mil. m3 objemu dřevní hmoty, a nyní je jasné, že víkendová bouře Herwart pobořila dalších pár miliónů. Byť se lesníci snaží poškozené dřevo rychle odvézt z lesa a prodat, aby nedošlo k jeho znehodnocení, tak zpracovatelé už nemají kapacitu na pořez ani skladovací prostory. Ke krizi zřejmě přispělo i to, že lesnicko-dřevařský sektor není řešen komplexně jako v minulosti, kdy spadal pod jedno ministerstvo. Zatímco nyní lesy a lesní hospodářství spadají pod Ministerstvo zemědělství, tak dřevozpracovatelský průmysl patří do gesce Ministerstva průmyslu a obchodu.

 Přípravy na adaptaci porostů či na těžbu suchých stromů z dopadů GZK?

Ekologičtí aktivisté mluví o fatálních dopadech GKZ, kterou lze zmírnit jen za předpokladu, že se urychleně přistoupí k plošné přeměně druhového a strukturálního složení smrkových porostů s nepřetržitou výchovou porostů s důraznou péčí o kvalitní koruny jednotlivých stromů. To by zajistilo odolnější lesy a zároveň i vyšší stabilitu dřevařského sektoru. Faktem je, že obdobně postupují již řadu let např. Bavorské nebo Saské státní lesy. Ovšem na tuto budoucí změnu druhové skladby se musejí postupně připravovat i dřevozpracovatelé, jejichž průmysl je postaven především na jehličnatém dříví.

Přestože dopady GZK výrazně pociťujeme ve špatném odbytu dříví, je to pouze jeden z mnoha problémů. Další následné a negativní problémy v lesnicko-dřevařském sektoru nejsou na počátku této dodavatelsko-odběratelské krize se dřívím zatím ještě zcela zjevné, ačkoliv např. poničená silniční infrastruktura v důsledku přetížení odvozem dřeva je dobře viditelná už nyní.

Prognózy popisující předpokládaný vývoj GZK jsou známé a to včetně adaptačních návodů, o které může orgán státní správy lesů, ale i jiní správci či vlastníci lesů, opřít svá lesnicko-hospodářská opatření, kterými by se škody na lesích eliminovaly.

České lesy nejsou v optimálním zdravotním stavu

Přes veškeré znalosti aplikovaného výzkumu se odolnost a zdravotní stav českých lesů, a to včetně těch státních, nezlepšil. Lze to vyčíst ze Zpráv o stavu lesa a lesního hospodářství. Zdravotní stav lesů je ovlivněn především změnou růstových podmínek ve spojitosti s prognózovanou GZK a následným chřadnutím smrku, jehož postupné odumírání se však dlouhodobě předpokládalo.

Na vině nejsou ochránci přírody, těžařské firmy a už vůbec ne dnešní lesníci, ale pouze skutečnost, že neaplikování tehdejších ekologických znalostí do lesního hospodářství v období od 70. let minulého století, tedy v době normalizace tehdejšího komunistického režimu, se promítla na aktuálním zdravotním stavu našich lesů. A to i přesto, že lesníci činí nyní vše proto, aby dosáhli změny v lesním hospodaření. I když vždy se samozřejmě dají najít rezervy. Co ale nelze akceptovat, je postup některých státních institucí, které prezentují zdravotní stav českých lesů zejména podle rostoucí rozlohy nebo zvětšující se zásoby dřeva. Oba parametry dlouhodobě rostou a tím u laické veřejností budí dojem, že v ČR jsou lesy v dobrém stavu a vše je v naprostém pořádku. Tím se ale zakrývají zmíněné dlouhodobé problémy, které nejsou adekvátně a dlouhodobě řešeny.

Akceschopnost orgánů státní správy lesů

Ministerstvo zemědělství hájí své kroky z jara roku 2016 k vyřešení kalamitní situace jako adekvátní. Snaha se jistě nedá upřít MZe ani nižším orgánům státní správy lesů. Co ale dělat dál, stačí to, když se situace stále nelepší? Možné problémy s kůrovcem tkví také v tom, že většina vlastníků lesů malých výměr vůbec neví, že vypukla kůrovcová kalamita, natož aby včas sami kontrolovali svůj les a v případě napadnutí stromů kůrovcem jej včas asanovali. Zde asi pochybila lesnická osvěta, která by motivovala každého vlastníka lesa k větší odpovědnosti za svůj lesní majetek.

Kůrovec pohlcuje republiku. Ovšem nastavené systémy (ne)fungují?!

Aktuální rozměry krize mají novodobá specifika, která budou zřejmě dlouhodobého charakteru s neurčitým koncem a nevídanými materiálovými a hlavně finančními rozměry. Situaci ilustruje projednávaný návrh MZe na plošný zákaz mýtních úmyslných těžeb pro smrk a borovici na všechny lesy bez rozdílu vlastnictví, ovšem bez jakýchkoliv kompenzací soukromým a obecním vlastníkům lesů.

Díky poklesu cen dříví se otevřel prostor pro ukončení komplexních zakázek dohodou ze strany Lesů ČR. Přesto se územní jednotky opět soutěží téměř stejným způsobem. Bude zajímavé pozorovat, zda se i v příštím roce, kdy bude situace s kalamitním dřívím zřejmě obdobná, ne-li horší, budou vypovídat letos uzavřené pětileté smlouvy na komplexní a těžební činnosti. Zřejmým dopadem zavedeného soutěžního systému u Lesů ČR, který daná situace ještě vyostřuje, je nejistota práce u manuálních profesí a především pak u živnostníků. Tu umocňuje fakt, že práce v lese a v lesnictví celkově není adekvátně finančně ohodnocena tak, aby manuálním pracovníkům a živnostníkům zajistila odpovídající životní příjmy a jejich stabilitu. Důsledkem toho je snížená nejen atraktivita lesnictví jako takového, ale i jeho klesající prestiž ve srovnání s jinými obory. Proto je trendem dlouhodobý odliv pracovních sil z lesnictví.

Závěrem

Dá se tedy ještě mluvit o stabilním lesnickém sektoru a o trhu se dřívím, jenž je patrným pozůstatkem z doby transformace státních lesů i reorganizace státní správy lesů? Výsledkem těchto změn je z dnešního pohledu zavedený obchodní model Lesů ČR a struktura orgánů státní správy lesů. Přičemž za dnešní kritické situace oba modely očividně selhávají a spíše přispívají k samotné krizi v lesnicko-dřevařském sektoru.

Lesnictví i dřevařství chybí jasný politický směr opírající se o racionální vizi na několik desítek let dopředu, která by byla vyžadována a naplňována bez ohledu na politické vedení našeho státu.

Samotná odolnost lesnického sektoru nestojí jen na přípravě stabilnějších lesů, ale taktéž na zatraktivnění lesnických profesí. Krom toho musí dojít i k rapidnímu snížení stavů zvěře, čímž by se umožnila efektivnější a méně nákladná příprava porostů před plošným rozpadem smrkových monokultur. Je třeba si uvědomit, že les je živý organizmus, se kterým je nutno s předstihem pracovat, aby se výsledky dostavily včas a předešlo se ekonomickým, environmentálním i sociálním ztrátám. Jestli jsou naše kroky za stávající situace správné a dostatečné, bude totiž hodnotit až následná generace.

autor článku: Ing. Aleš Erber

Zdroj: https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/ales-erber-je-lesnicko-drevarsky-sektor-v-krizi