Věrná až za hrob a jen tak mě neopustí

Tak jsem si našel novou přítelkyni. Věrnou až za hrob, která mi oddaně bude stát po boku, a neopustí mě ani v dobrém ani ve zlém. A nebylo to ani tak těžké ji uhnat… stačilo jen pár schůzek, a už jsme si padli do oka – a hned se slibem na dvacet let dopředu. Má ale jednu nevýhodu, je to mrška náročná a měsíčně mě nekompromisně pumpne minimálně o deset tisíc. Jediné, co mě může těšit, je že jsem si takovouto lačnou potvoru nenamluvil sám.

Je nás v tom více – takových odvážlivců, snílků, naivků a bláznů, kteří se upsali bance na dvacet a více let a narazili si stejnou šťabajznu - hypotéku.

Nedalo se jí odolat. Svedla nás tak rychle, že jsme si ani nestačili uvědomit, kdy jsme řekli své konečné a neodvolatelné ano. Rozhodovali jsme se rychle, a teď při pohledu zpátky se zdá, že snad až ukvapeně.

Chvílemi v nás hlodaly pochybnosti a vnitřní hlas nám radil „mazej pryč od ní!“ Ale přesto jsme jejím sexy vnadům nakonec podlehli. Už jen proto, že svedla tolik jiných před námi. Až v nás dokonce začal hlodat pocit, že bez ní to prostě nepůjde. Že bez ní bude život prázdný a nenaplněný. Že až teprve s ní po boku se staneme plnohodnotnými lidmi moderního světa a uspokojíme svou nezkrotnout touhu NĚCO vlastnit!

Teď je teď, teď jsme silní a zdraví pracující, prosperující a perspektivní, ale co bude za deset, patnáct, více let? Kdo ví? Jedno je však jisté - ta věčně neukojitelná dáma se nás bude stále držet jako klíště a bude sát a sát další fialové Palacké z naší kapsy… A nepůjde se jí zbavit. Nebude možné jí sbalit kufry, vykopnout ze dveří a vyměnit zámek. Nebude možné svést jinou a nechat si udělat žárlivou scénu – obě by se proti nám spojily a lačně dále sály spojenou silou… až do úplného konce. Sladkého či hořkého… jeden aby si hodil korunu, jak na tom za dvě tři pětiletky finančně bude...

A přesto se upíšeme!

by m-blogger