- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Když děti byly menší, vozili jsme naše tehdy dva králíky na chalupu. Běhali po celý den po zahradě a kroužili přes garáž kolem chalupy podél silnice zase na zpět do zahrady a tak pořád dokola. Trvalo než si sousedé vesničané zvykli že ne utekli, ale mají jen takovou svobodu. A chlape, takovou Jaru mám také
Tátova kuchyň mě taky zaujala, ale ještě radši mám Konec žízně. I když to je od koupáku pěšky trochu daleko.
Jo, jo. Hlad přepiješ ale žízeň nepřejíš!:)
skvěle napsáno - na druhou stranu dobře, že si někdo všímá. Těch opuštěných a bezmocných je bohužel stále dost...
Stejně jsme divní predátoři. Maso nám chutná a přitom bychom na své domácí mazlíčky nedali dopustit. Někdy mám z toho poněkud dilema.
Když má jméno? Ani vietnamec ho nese, nesní.
Romane, to se moc hezky čte. O tvé Jaru (se zvířaty to mám podobně), i o tom "zachráněném" králíkovi.
Díky za blog.
Maruško díky za příspěvek. Hezké léto:)
radši se dívám a nechávám žít. Stačí si sednout večer na balkón a pozorovat hejno rorýsů a následně netopýrů a z verandy na chatě se nabízí také úžasné pohledy. Jen ty naše želvy máme zavřené v ohrádce. Vlastně ve dvou - jedna je na balkoně, druhá na chatě
Jo, a Jizera to jistí, však víš, taky jste ji okusili