Pro mě je můj táta také osobnost a mě mrzí, že už mu to nemohu říci do očí

. Během války dělal spojku partyzánům, když se všichni chlubili svoji příkladnou minulostí a snažili se za to dostat nějaké ohodnocení on o tom na veřejnosti mlčel.

 Při osídlování pohraničí dostal za úkol přidělovat prázdná hospodářství. Jeho hlavní priorita byla sehnat lékaře, učitele, četníka apod. Tedy ty nejlepší stavení rezervoval pro ty, kteří byli pro obec potřební. Na sebe však při všech těch starostech zapomněl a jak dodnes maminka říká, vzal až to, co na něj zbylo. Tedy se prováděly náročné opravy a protože k domu nepatřily pole, nebyly ani pozdější restituce.

Když to shrnu, tatínek nikdy z toho co dělal neuměl nic vytřískat, ale já mu to nezazlívám, naopak jsem na něj hrdá. Tím profláknutým slovem hrdina ho však titulovat nebudu, pro mě je vzor a já jsem ráda, že moje děti by takovému člověkovi, kdyby se toho dožil, mohly říkat dědo.

Vůbec mi přijde, že na hrdiny se tady moc nehraje a Češi se ke svým opravdovým hrdinům zachovali poměrně nedobře. Proto jsem to asi použil. Díky:-)

Díky a karma 

Díky