Střípky ze života tiráka ( 3.): divadlo pod palbou
Ono je to spíš takové "psycho - divadlo", jak říkám. Moc toho na scéně nenamluví, spíš různé zvuky, skřeky a nápěvy a úžasné, téměř artistické výkony. Jejich hlavní kulisou je plechová maringotka, kterou jako moderní artisté už netahají za koňmi, ale vozí ji rozebranou na korbě náklaďáku po celé Evropě, zatímco s jinou, skladnější scénou, sestávající ze starého křesla a umyvadla dokonce létají po celém světě kde je milují a kde taky posbírali exotickou část osazenstva, zatímco u nás o nich téměř nikdo neví.
Tímto se navíc bezděky postarali o pracovní místo pro jednoho šílence a splnili mu dětský sen o ježdění kamionem.
Tentokrát to máme: stará dobrá Ljubljana a scéna "Stara elektrarna" a odtud mažeme rovnou do Skopje. Ona je to taky Jugoslavie, ale.... Díky pošetilosti mocných se nám rozdrobila na řadu různě velikých střepů různých odstínů. Pojedeme taky přes Srbsko. A sakra! To je prý ta nejvíc zlá země. Člověku, denně poslouchajícímu rádio to uplně hučí v hlavě. Navíc nějaké barevné karnety a proclívat...! Ježišikriste, vždyť já začal jezdit až po vstupu do EU právě, abych se tomuto vyhnul!
Ale což! Jdu samozřejmě do toho. Barevné karnety vypadaj tak roztomile! A což teprve to Srbsko, to je výzva ne!
Pokud tam pojedete, možná zapomenete na smíšené pocity stejně rychle jako já. Příjemnější celníky jsem snad nepotkal. A slouží tam i ženy a velice sympatické. Připadal jsem si občas jak v péči mých oblíbených "kuchyňských Božek."
Průjezd obávaným Srbskem tedy až nudně v pohodě. Na závěr vlídná a sebevědomá Makedonie mě přijala úsměvy tří děvčat, jež rozdávaly lákací materiál zajímavostí na křídovém papíře...
Pohodlná dálnice jižanskou savanou, v dopoledním oparu se na screenu předního skla vykreslí kopec Vodno s "Křížem Milénia", největším to křížem na světě.
O pár minut později projíždím ulicemi města, které už není klasická "Jugoška". Vypadá to spíš na směsici Londýna a Levanty. Londýn zde zastupují "double deckery" a Blízký východ nezměrný chaos v ulicích, tržiště, "pižďuši" s dvoukolovými kárami, proplétající se zdatně v hustém provozu. Parkuje se ale všude, kde je místo. Prostě "Město snů."
Couvám k bělostné avantgardní budově Národní Opery, právě dostavěné, což dokazuje velký nepořádek ze zbytků materiálu a obalů, ve kterých si budova hoví. Z rampy už na mě mávají kluci z divadla, večer zde mají první představení.
"Tak tys to vopravdu projel?!" Zdraví mě udiveně Pavel, jeden z performerů. Jo, tak oni mi nevěřili, říkám si v duchu. Tak to si je večer u piva vychutnám!
Rychle vyložíme a jdou stavět scénu a zkoušet na večerní představení. Jedu se ubytovat a vydávám se na průzkum města. Skopje je pulsující město velikosti asi naší Plzně, plné mladých, veselých a sebevědomých lidí. Však na ně odevšad dohlíží sochy Alexandra Makedonského a jsou pod ochranou největšího Kříže Tisíciletí, viditelného snad odevšad. Navíc všude příjemné hospůdky s pivem "Skopsko" a miniaturní kantýnky tak pro pět lidí s úžasnými "čevapi." Skopje se hned také stalo inspirací a výchozím bodem pro naši pozdější expedici, kterou jsem nazval "po afrických zemích Evropy."
Večer se na "Farmu" přišla podívat snad celá země. Ti z města v tmavých oblecích, ti z venkova ve "svátečních" teplácích se čtyřmi(!) pruhy.
Po představení v zahrádce před hotelem bylo co slavit. "Skopsko" teklo proudem a Pavel z divadla si vzpomněl na své předešlé pochyby: "Tak jaká byla cesta", zeptal se a všichni ztichli a začali dychtivě naslouchat.
"No, tak do Bělehradu dobrý", povídám nezaujatě a všichni mi visí na rtech. "V Bělehradě je furt rozbombardovanej most, tak po improvizovanym vobchvatu to byl asi hodinu vopruz a pak až do Niše nuda.
"A dál..!" vydechl někdo u stolu.
"No, kus za Niší se začali vostřelovat přes dálnici bosenský Srbové s kosovskejma Albáncema a vobčas to, mám pocit, vzadu plesklo do plachty. Možná budete mít děravou maringotku. Jo a aby toho nebylo málo, tak to zezhora začalo plošně bombardovat NATO."
Všichni seděli, jak zařezaní, u některých se objevil stín úsměvu. Napil jsem se a pokračoval:
"Pro ty hochy nebyl problém si splíst můj šedej náklaďák s vojenskym transportem a tak to začali sypat a vobčas trefili dálnici. Gejzír asfaltu a jáma jak na mamuta. Kličkoval sem mezi tim, jak zajíc(názorně jsem to předváděl), zastavit by byla hotová sebevražda. Přestali až u makedonskejch hranic. No a tak sem vám to nakonec dovez. Show must go on!!"
Vtom se jeden z herců vymrštil ze židle, až rozstříkl pivo, že paní produkční, sedící naproti stačila tak tak zvednout noťas a pivo se bezpečně vsáklo do její sukně a zařval na celou hospodu:
"Ty vole fakt, jó?!!!"
Všichni ostatní na chvíli zcepeněli a pak vybuchli v mocný smích a když zmlkli, tak produkční k tomu dodala:
"Já sem vám vdycky říkala, že je to dušička."
A byl jsem "umístěn."
Léta nezařaditelné se rázem stalo jasně zařazeným. Divadelníci dělí lidí jednoduše na "dušičky" a "ty ostatní"(nechutné realisty a pragmatiky) Tím jsem byl konečně z té pragmatické položky "řidič" zařazen i díky svému "divadelnímu" výstupu.
Ze Skopje jsem odjížděl pln dojmů a navíc posílen vírou v sounáležitost s něčím nevšedním. To mi pomohlo se vypořádat s další taškařicí.(pokračování)
články na podobné téma v mém blogu v rubrice "Od volantu"
Roman Enders
Pat a Mat v reálu.

Dvě loutkové postavičky kultovního animovaného seriálu trefně vystihují náš charakteristický národní rys - opravit si všechno v domácnosti svépomocí a to i za cenu činnosti na hraně zdraví, či dokonce života.
Roman Enders
Highway to Hell

Jasně, AC/DC! jistě tuší tak 85% z vás, možná i výjev z fiction-fantasy výtvoru. Vězte, že v tomto konkrétním případě jste úplně vedle i když zas tak úplně......?
Roman Enders
Veřejně stravovací dobrodružství

Vím, připomínat restaurační stravování v době svátečního, vesměs domácího hodokvasu je trochu za hranou, leč k tématu.
Roman Enders
Just in time aneb bílé Vánoce na dálnici

Nejoblíbenější slogan přepravních společností měl nejspíš na svědomí "noční party jam" na naší "mother of the road" - D1
Roman Enders
Pojedou další vlaky...

Říkají ve Švédsku. Přísloví, hodně podobné našemu, též s vlakovou tématikou, odkazuje ale na zcela odlišnou životní filosofii.
Další články autora |
„Ty jsi bezva chlap, já ti dám zadarmo.“ Fotograf vzpomíná na hříšné devadesátky
Fotil sametovou revoluci i dusno pozdní normalizace. Teď Jaroslav Kučera vydává knihu Sex po...
Poslední týden na daňové přiznání za rok 2024 online. Jak na to?
Nejen podnikatelé, drobní živnostníci a osoby samostatně výdělečně činné musí podat daňové...
Po rychlé jízdě zemřel řidič v hořícím autě. Turek spekuluje o krvi na rukou médií
Hasiči v Brně v pondělí našli v hořícím voze mrtvého muže. Podle prvotních informací jel vůz po...
Španělsko a Portugalsko paralyzoval blackout. Sánchez vyhlásil stav nouze
Celé pevninské Španělsko a Portugalsko v pondělí po poledni postihl rozsáhlý výpadek proudu....
Papež František zemřel. Bojoval s nemocemi, bylo mu 88 let
Papež František v pondělí ráno zemřel. „Drazí bratři a sestry, s hlubokým smutkem musím oznámit...
Řidič v americkém Illinois vjel autem do budovy školní družiny, zabil čtyři děti
Čtyři děti ve věku čtyři až 18 let v pondělí zahynuly a několik dalších bylo zraněno, když řidič na...
ANALÝZA: Sto dnů rodea s Trumpem. Američané chtěli revoluci, ne chaos
Premium Donaldu Trumpovi stačilo sto dnů v Bílém domě, aby ukázal, že ční nad svými prezidentskými...
Na STK každý rok? Šikana majitelů starších aut, kritizují v Česku návrh Bruselu
Premium Šílenství. Šikana. Nesmysl, který zaplatí ti nejchudší. Takové reakce znějí z odborné automobilové...
Jak se připravit na blackout? Nezapomeňte přenosné rádio a přepravku pro mazlíčka
Španělsko a Portugalsko v pondělních odpoledních hodinách paralyzoval masivní výpadek elektřiny....

Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!