Smýčíte, vytíráte, leštíte...? (Přející blog)

Jaru ano. První věta mojí přítelkyně, hned poté, co přijde k večeru domů je téměř s pravidelnou jistotou: "Tady je strašnej bordel!" Já se naopak u ní cítím, jako v zatím nejčistším prostředí v mém životě a radši ani nedýchám.

Ona to tak ale rozhodně necítí. Vidí každý drobeček, každé smítko, zatímco já mírně znervózním, až když chodím naplocho uličkami mezi lety navršeným materiálem. Pak ale vskutku nastane i u mě radikální akce a začne se zase od čistých, bílých stěn a prázdného bytu. Skvělé na tom zase na druhou stranu je, že je to zatím jediná třecí plocha mezi námi! Navíc jí udělám největší radost, když vypadnu, třeba s kamarádem na pivo a ona si ten téměř každodenní(!) úklid a hlavně jekot vysavače(nevím, kdo tohle schválil - a EU k tomu nic!) vychutnává v klidu sama.

Moje první přání letí tedy hned k Vám, milí čtenáři a diskutéři - mějte to alespoň taky v tomto duchu! Podle pozorování kolem vím, že může být daleko hůř!

Udržet "pohodu Vánoc" je obecně téměř zbožné přání. Životní směřování nás, tedy bělochů, Euroatlantikoaustralanů nebo jak to krucinál napsat, aby to nevyznělo nevhodně:) je napřeno hlavně na materiální úspěch a to je s tou pohodou většinou v příkrém rozporu.

Vím, že je zhola zbytečné vás přesvědčovat,(ale co kdyby přece..) že všechno to honění je...no víte na co? Že se sám považuji za, jak říkám "programového lúzra", ale co si budem nalhávat, je za tím hlavně touha se odlišovat, jež je člověku taky vlastní. V neposlední řadě už tady do mě zezadu šťouchá tetka Lenost, abych na ní nezapomněl. Tedy ta, se kterou člověk buďto svádí celoživotní boj nebo se jí snaží ignorovat i když i to je fuška.

Život je zkrátka pestrý, ale pouze tehdy, když máme co? Zdraví!!!

Proto Vám všem, milí přátelé, čtenáři a diskutéři přeji nejvíce: Přežijte ten všechen sváteční mumraj ve zdraví, ať se po Novém roce 2018 zase všichni tady sejdeme a budeme chutě pokračovat v psaní a diskutování.