- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Do Německa (tehdy ještě NSR) jsme se poprvé dostali v roce 1988, když nám po dlouhých peripetiích a stozích vyplněných formulářů a prohlášení dovolili navštívit příbuzné-emigranty. Těch kulturních šoků nás čekala celá řada, počínaje sprchou s pákovou baterií, obchodech plných zboží, čistými ulicemi atd. atd. Prostě chudí příbuzní z Východu.
Jó to bylo dávno. Díky za hezký příběh z časů minulých. P.S.: dají se ty fotky zaslat na email:blog.idnes? Promiň, ještě jsem se k tomu nedokopala.
Pavlo, díky za komentář V roli "chudého příbuzného" jsem se ani necítil. Tady šlo spíše o kontrast střetu západního křesťanství a tradičních hodnot s východním, jak mnozí zde říkají, hulvátstvím i když nechtěným. Fotky pošli na: drtajs.roman@seznam.cz Díky!
Jsem taky pohan. Jendou v roce na Vánoce mi to stačí. I když po loňském zážitku o letošku zatím uvažuju a zvažuju...
že by ses dala na křesťanství? Klárko, díky za návštěvu
Děkuji za atmosféru, kterou přinášíš, Romane
Honzo díky a hezký prodloužený víkend