Od moře k moři přes jedno pohoří (3.)

Dost bylo rušných ulic Barcelony. Za šera se vracíme do kempu, užít ještě večer a ráno moře. Dopoledne vyrážíme rovnou na sever k Andoře. Cestou před námi vyroste bájná hora Montserrat. A to by bylo, abychom jí jenom objeli....

Z dáli se Montserrat (zubatá hora) jeví dobrodružně, až strašidelně. Navíc zpola zahalena ještě do ranní mlhy.

Z blízka pak poznáváme, že jde hlavně o přehlídku architektury a techniky.

K benediktínskému klášteru, jež se krčí pod mohutnými skalami, jede z ůdolí zubačka a dále až na vrchol kabinová lanovka. V románské bazilice kláštera je uložena La Moreneta - Černá Madona, patronka Katalánska. Hlavně díky ní se před bazilikou tvoří hodinové fronty. My toto neabsolvujeme, raději se jdeme porozhlédnout po okolí.

Z vrcholu to na výhled nevypadá, je stále v mracích

Tak alespoň tři sta schodů a pohled na klášter shora....

Pak ještě pár pohledů "z oken"

než se vše znovu zahalí do mlhy, vyrážíme severním směrem - Andorra. Cestou však musíme ještě někde tábořit a zahnat hlad.

Místo na to nacházíme vskutku luxusní i s bytelným stolem. Táboříme u loděnice na polovypuštěné přehradě Pantá d´Oliana, ktero máme jen pro sebe

Plánování další trasy na lodním můstku, jež byl původně ve vodě... Pak už přímo do Andorry

Andorra - malé "Švýcarsko" v Pyrenejích. Prakticky jedno údolí, sevřené okolními horami je samostatným knížectvím. Úlohu monarchy tady přebírá francouzský prezident a zároveň španělský biskup z Urgellu. Členem EU přímo není, ale platí se zde Eurem a je tu výrazně levněji, než v okolních zemích - malé nebo žádné daně.

Tak se tu trochu projdeme...

...a hurá do místní cukrárny, využít ten daňový ráj. Pak už opravdu k vrcholům Pyrenejí.

Další den, po přespání v kempu v údolí Espot se naše pěší sekce vydává k přehradnímu jezeru Gran Encantat ve výšce 1960 m.n.m. Je tu nádherně, ale ukrutná zima

Sedlo hned vedle jezera, je ve výšce cca 2800 m.n.m. a prý bychom tam měli podle cedule být za dvě hodiny....

Jdeme a jedeme radši zpátky do údolí Espot

odkud se cyklisté, kterým byla v noci zima snaží zdolat sedlo Port de la Bonaiqua ve výšce 2072 metrů

Sedlo La Bonaiqua

Zde nakládáme totálně zmrzlého Mílu. Prý se ani tím kopcem nezahřál a z kopce se mu nechtělo! Sjíždíme serpentinami do údolí a zjišťujeme, že brzdy u auta moc nestíhají a přehřívají se...

Dole(1400m.n.m.) ve městě Vielha nakládáme i zbylé dva cyklisty - Jirku s Evou, též totálně zmrzlé. Při výborném pozdním obědě ve zdejší cantině vše přehodnocujeme. Cyklisté nechtějí projíždět další plánovaná čtyři podobná sedla a též díky brzdám na autě volíme přesun do teplejších, tedy nižších partií hor. Dále už se pohybujeme jen v rozmezí 800 - 1400 m.n.m. po jižních, tedy španělských úbočích Pyrenejí, ale i to je neméně zajímavé.

Místo na táboření tentokrát nacházíme na pěkné louce, kousek za Vielhou. Je to však ještě stále dost vysoko

To potvrzuje i místní farmář, který tudy vzápětí prožene snad tisícihlavé stádo ovcí a koz. Proti táboření nic nemá, ale podotýká, že v noci bude "frío"- chladno

Hlavně, že to táboření schvaluje i jeho pes....

Foto: Jarka Feilerová.