Nošení vajec na vesnici...

...aneb můj další epochální výlet do světa filmu. Říkáte si asi jakých vajec, tam by přece mělo jít o daleko bombastičtější věci, jako kamera, hérečky...? Tak to je vidět, že jste ještě nebyli ve světě filmu. Tam jde přece o to, aby vše vypadalo, pokud možno úplně, jako v normálním životě. V životě je ale často vše úplně jinak, než bychom si přáli. Od toho je tu svět filmu.

Poslední dobou se stále více zdá, že je tu spíš kvůli reklamě. Tak tomu bylo i před časem na hradě Rabí, kde se točila reklama na jakési ,,Nintendo“, což je údajně elektronická hra. A kde jinde by se měla reklama na takovouto věc točit, než v husitském prostředí s dobovými rekvizitami, které sem byly přivezeny již předtím několika náklaďáky.

S jedním z nich a dvěma rekvizitáři jsme sem přibyli jednoho prosincového rána. Mohutná zřícenina z husitské doby se rýsovala proti těžkému, olověnému nebi a slibovala téměř autentickou atmosféru. Na celém nádvoří byly v různých shlucích rozptýleny všechny ty rekvizity, které byly předtím přivezeny, stěsnány na několika krychlových metrech nákladových skříní. Různá, převážně dřevěná a keramická korýtka, putýnky, misky, džbánečky, soudky a sudy,motyčky, vidle, hrabičky, cepy, lavice ,stoly, stojany na zbraně ale také vycpané lištičky, bažanti, sovy, různé klece a plůtky. Ze všech těch věcí vyzařovala opravdová lidská práce, někdo do nich vložil svoji duši. Jak by řekl můj kamarád Mirek, který je narozen ve znamení Raka a tudíž má smysl pro vše tradiční a neumělé: samí ,,mazlíci“.

Filmaři se však k těmto roztomilým věcem chovali zcela macešsky. Povalovaly se tu jen tak v blátě a mezi nimi ještě asi  dva tisíce vajec(čerstvých) a asi po dvou metrácích jablek, cibule, hlávek zelí  mrkve, celeru... Tyto posledně jmenované věci, jak se později ukázalo, představovaly největší logistický problám: jak je odsud dopravit a hlavně co s nimi. Byla sice vyřčena výzva ,,vemte si každý, kolik chcete", ale nikdo na tuto situaci nebyl připraven. Filmaři to unisono zavrhli, že jako kvůli ušetřeným dvaceti korunám za vejce nebudou riskovat, aby jim někam vytekly a tak..

Zato mě tato myšlenka pohltila dokonale. Začal jsem horečnatě přemýšlet, jak ta vejce přepravit, aby neudělala ,,blemst" a já nemusel k již tak složitému údělu ještě řešit jejich likvidaci.. Ve skutečnosti tato myšlenka dokonale paralyzovala moji dosavadní práci. Nakládané věci padaly z ruky a různě jsem se bouchal do hlavy o již naložené. V tom jeden z rekvizitářů dostal spásný nápad: oslovil kolem se pohybující vesničany, aby si vzali nějaké tyto produkty a oni jako že děkují a že si ,,trochu“ vezmou. Já jsem se v tu chvíli uklidnil, že budu moci svůj problém řešit v pohodě až po nakládce.

To, co se ale stalo potom, bylo jak na opravdovém divadle. V tu chvíli střih a totální změna scény. Je obdivuhodné, s jakou rychlostí dokázali vesničané nechat své dosavadní, veledůležité práce na předvánočním zvelebování svých obydlí a vrhnout se na transport těchto produktů venkova. Štětec pána, který si kousek ode mne předtím v klidu natíral vchodové dveře, dopadl s mlasknutím do kbelíku s lakem, paní od vedle, co si svědomitě ryla zahrádku před domem, opřela motyku a hrábě o plot, vzala dvě pruhované tašky ,,a la Šanghai" a už svižně kvačila strmou kamennou cestou na hrad. Asi sto metrů pode mnou na náměstíčku se ozval ohlušující úder. To dopadl s rachotem na zem asi čtyřmetrový pozinkovaný okap, který se jeho majitel snažil před tím pomocí dvou žebříků připevnit k domu. I babičky odnaproti, které předtím řešily na rohu závažné problémy svého zdraví, opřely hůlky o zeď a jako srnky zdolávaly kamenité dláždění na hrad.

A tak vesničané proudili s různými kolečky, kočárky nebo jenom taškami svižně sem a tam, vrchovatě naloženi a mnozí stačili ještě přibrat korýtko, džbáneček či otep slámy. ,,To už nám tam nechte," křičel na ně někdo z filmařů. ,,My jsme jenom mysleli, abyste to tam nezapomněli,když to tam leželo tak bezprizorně. Jo tak fajn, díky, a vezměte si taky vejce. Ty už nejsou!!," děl radostně vesničan.

Tuto větu jsem sice zaslechl jen okrajově a hned jsem se cítil, jako bych omládl. Znamenalo to, že můj problém, kam s vejci, je jednou provždy vyřešen a já se mohu bez starostí věnovat plně své práci.

Jaké štěstí, že se člověk narodí jako muž a může dokonale zvládat pouze jednu činnost…