Premium

Mimořádně jen 19 Kč/měsíc
na prvních 5 měsíců

Mše ve Frankley

Třetí největší město Velké Británie, Birmingham, je kromě tohoto faktu, zajímavé snad už jen tím, že je úzce spjato s výrobou slavných motocyklů ,,BSA." Tyto byly vlastně přidruženou výrobou zbrojovky Birmingham Small Arms. Jeho jižní předměstí Frankley není pro nezasvěceného zajímavé asi vůbec ničím.

Pokud přijedete náklaďákem do zdejší spediční firmy v pátek odpoledne, stačíte ještě vyložit, ale na nakládku zpět musíte počkat do pondělí ráno. A tak to při mých cestách sem zpravidla bývalo. V rozumných zemích se zkrátka o víkendu nepracuje.

Nudíte se a k rozptýlení máte zhruba tři možnosti:

Číst dovezené knihy.

Procházku po okolí.

Využít k poveselení místní obyvatelstvo.

Zvolil jsem vlastně úplně obráceně nejdřív třetí možnost, pak druhou, nakonec první která sama přešla volně opět  k třetí.

Ve vrátnici objektu se střídali dva ,,pižďuši“, jeden ,,v poho“, přívětivý, druhý prchlivý ,s pronikavýma modrýma očima. Hned při prvním vjezdu mě druhý upozornil, že zde smím stát jen jednu noc. Já ale potřeboval dvě. Dostal dva Braníky a do pondělka jsem o něm nevěděl. Divil jsem se , jak lze jednoduše ,,po česku“ vyřešit problém i zde. První občas sám přišel pokecat nebo alespoň vykouřit doutník v blízkosti ,,spřízněné duše.“ Podle toho, co nám dovolila věčná metla komunikace, jazyková bariéra. Třeba o tom ,že kdysi dělal osvětlovače u ,,Black Sabbath.“

 To však brzy nestačilo a já začal zkoumat nejbližší okolí. Všude donekonečna samé řadové, nejvýš patrové, domky s dva krát dva metry pečlivě střiženého trávníku. Některé poctivé, cihlové, jiné z všelikého ,,papundeklu.“ Z auta vypadaly všechny stejně malebně. Mezi tím občas zelená plocha a odvodňovací betonové kanály, kde dovádí a švitoří děti s míči a starými pneumatikami. Připomínalo mi to silně moje dětství na žižkovském předměstí Jarov.  Nakonec uprostřed toho všeho objevuji jakési výstavnější náměstí s hypermarkety. V sobotu a neděli ráno jsou plné pouze zdejších korpulentních dam, které rozvážně ,,plují“ mezi regály a s neskrývaným zájmem a hlavně údivem hledí na ,,emancipovaného muže“, který si sám nakupuje a ,probůh, snad i vaří a mají pravdu. Jejich muži mezitím ,,opylují“ jako vosy zdejší četné bary a ,,puby.“ V již podroušeném stavu probírají zápas zdejšího klubu ,,Aston Villa“. ,,Svérázné to trávení víkendu“, říkám si, jak podobné a přesto úplně jiné. Člověk se k nim nesmí přiblížit moc blízko, jinak ho zaručeně ,,pohltí“ a hned začnou klást obvyklé standartní otázky jako: ,,Fandíš Astonu(Chelsey, Celticu, Manchesteru…)?“ Dále odkud jste, jestli jste ženatí a věřící. Pokud na tyto otázky odpovím záporně, podle pravdy, vycítí exota a já mám po zbytek dne o zábavu postaráno. Je jasné, že takovouto zajímavost, vytrhující je z jejich zaběhlého koloritu, jen tak nepustí.

K dalším objevům patří pěšina, jež začíná hned za plotem firmy a běží hustým porostem kolem potoka.  Vyústí u jakési školní koleje s hřišti. Zde probíhá podloubím jedné budovy kolejí, kde jsou malé krámky a v jednom z nich mají výborné ,,Fish and chips“ za libru osmdesát, což je nevídáno. Dále pokračuje mezi ohradami s ovcemi a farmami, lemována dřevěnými ohradami a sem tam šípkovým keříkem , aby vyústila v nejbližší vesničce u malebné hospůdky… A to máme za sebou najednou 10km, jen to lupne… Tak takhle dobře se chodí po tzv. ,,Public paths“, veřejných stezkách, jakési obdoby našich značených turistických cest, jejichž systém křižuje celou Anglii. Britové (v menší míře) po nich rádi chodí a tráví tak volný čas, zatímco v té větší jsou u těch barů a v supermarketech.

Jako jedna dáma, kterou jsem zde potkal hned při jedné z prvních procházek. Pozdravila mě:  ,,Hello, how are you!“ Pochopil jsem to jako otázku. Zde by bylo asi na místě se zmínit, že moje znalost angličtiny vychází pouze ze zapamatovaných názvů desek a hitů rockových a jiných skupin a z toho, co jsem ,,nasál“ při podobných cestách. Tedy jsem jí začal odpovídat dle skutečného (pozitivního) stavu mé mysli, což jí evidentně potěšilo.

Dozvěděl jsem se tedy vše o problematice těchto stezek. O této konkrétně, že se jedná o takzvanou ,,Mlýnskou cestu“, jež má historický význam, neboť je známa již od 17. století. Spojovala tehdejší mlýny a zemědělské usedlosti. Měří kolem 60 mil a tato paní k ní má nostalgický, až kultovní vztah. Prý souvisí s velmi starým rodem, z kterého pochází a jehož je poslední příslušnicí. I já jsem se pochlubil se svým starým norským rodem a ona mě za to prozradila, že u kolejí mají vynikající ,,Fish and chips“ a demonstrovala to významným nadzvednutím tašky. Pak svižně odkvačila. Úctyhodné, na to, že je jí prý 91 let.

Nejoblíbenějším místem pro mě byl nakonec malý, dobře udržovaný parčík s roztomilým cihlovým kostelíkem a cihlovou stavbou ve tvaru ,,U“, připomínající zámek či dvorec, sídlo domova pro opuštěné děti,či tak nějak.  Rád jsem sedával, opřen zády o vzrostlou borovici před kostelíkem při čtení dovezených literárních ,,skvostů“. Od této činnosti nebylo nikdy daleko k blaženému zdřímnutí. Při procitnutí z jednoho z nich se nade mnou skláněla drobná, ale čiperná postarší osůbka a říkala: ,,Ahoj, já jsem Jane a ty?“ Bylo mi trapné jí podávat ruku z toho ,,pololeže“, i když výškově jsme byli téměř v ,,cajku.“Vstal jsem a tentokrát já v předklonu, podávaje jí ruku povídám: ,,Ájemromanfromprague“.Nejdřív se trochu zarazila, asi nad tak dlouhým jménem, ale pak že je to oukej a úúžasný, že se mi tu takhle líbí a že můžu navštívit jejich Nadaci pro opuštěné děti a prohlédnout si, co všechno vytvářejí…. Jo a taky můžu navštívit kostel….Tedy opět velmi milé setkání  a celkově až skoro podezřelá kumulace dobra za těch pár dní zde, jakou našinec nezažije třeba za dvacet let.

Jednoho slunečného, záříjového nedělního rána, kolem jedenácté místního času byl kostel otevřený a já, čistě z cestovatelské zvědavosti, chtěl nahlédnout dovnitř. Sotva jsem tak učinil a než jsem si stačil všimnout, že je kostel plný lidí, už mi kráčí bodře vstříc pán v ,,kvádru“ a brýlích a halasně mě zdraví, přesto že se se mnou vůbec nezná. Jen ať jdu dál a odkud že jsem a tak dále…. Ve snaze se spasit v poslední chvíli, ukazuju na své děravé kraťasy, že v tom přece do kostela nemůžu, ale už jsem zcela pohlcen lidmi uvnitř, kteří se se mnou vítají, jako kdybych navštívil příbuzné na Moravě. Pak rychle zaujímají místa v lavicích, neboť přichází kněz a začíná mše. Kostel je zcela zaplněn do posledního místa, udivuje mě i množství malých dětí, které si kreslí u stolu pod dohledem mladé dívky, aby nevyrušovaly.

 Teď už opravdu není úniku, říkám si v duchu a vzpomínám na mše, které jsem ze zvědavosti navštívil při svém pobytu v Černošicích. Kněz začne krátkou modlitbou, potom se vlevo nad anglikánským jednoduchým oltářem rozsvíti digitální tabule a na ní se rozběhne text písně. Pán stojící vedle mě , než se dá do zpěvu, mi rukou pokyne směrem k textu. Já posuňky dávám najevo, že na to nevidim a v duchu si říkám: ,,Holt Bohem požehnaná moderní technika, tak s tím už opravdu nic neuděláš.“On se prodere celou řadou stojících lidí a kdesi zmizí.  Hned na to se  objeví s knihou, otevřenou a založenou na té písni. Nezbývá mi, než opět naznačovat, že bez brýlí na to prostě ani takhle nevidím.  Sáhne do náprsní kapsy saka a s příslovečným klidem Angličana mě podává své rezervní brýle. Tak na tohle už není argumentu, prostě se z toho nevyvlíknu. Tomuhle se říká opravdová pomoc bližnímu v její nejbrutálnější podobě. Začnu tedy zpívat také, nebo se o to snažit, a poznávám, že zdejší mše, na rozdíl od těch černošických, je v podstatě show, které se aktivně účastní všichni přítomní a začíná mě to docela bavit.

 Pak si kněz volá ,,dobrovolníky“, včetně dětí, obdaří je velkými polystyrenovými písmeny a vytvoří z nich nápis ,,Harvest“(Až později se dovídám, že to slovo znamená ,,žně, sklizeň.“ Takto se koneckonců učím anglicky. Postupným ubíráním písmen a přehazováním lidí v pořadí vytváří jiná slova, např. ,,star“. Skutečně tedy živá ,,show“, v které se pak ještě několikrát zpívá a tančí. Poté závěrečná modlitba, kterou nic ještě zdaleka nekončí. Na jedné straně kostela se srazí několik stolů a akce pokračuje jakýmsi rautem.

 Všichni vybalují pochutiny vytvořené doma, babičky se chlubí se svými ,,cake“ a každá se snaží, abych já ten její ochutnal jako první. Na stolech dominují dvě pomalované čínské termosky a za nimi stojící žena na mě kyne: ,,tea or cofee“? Já okamžitě, že ,,tea“, ona se diví  a říká:,,opravdu“? V tu chvíli si uvědomuji, že v Anglii při hromadných akcích se čaj podává zásadně už namíchaný s mlékem, což může pro cizince znamenat překvapení a tito pozorní lidé si i tohoto detailu všimnou. Vyjímečně tedy vydržím kafe.

 Asi třicetiletý, téměř dohola ostříhaný kluk, co vypadá jako fotbalový floutek, ve skutečnosti je ale ,,hlavou“ mladé rodinky, se mě snaží vysvětlit, že ten kostel je pro ně taková společenská záležitost, kde se v neděli vždy všichni vidí a sejdou. Já zase, že v Čechách to máme trochu(hodně) jinak. My spíš jedeme někam do přírody, tam zapálíme oheň, opékáme buřty pijeme pivo a hrajeme na kytary a tak…..On se chvíli zamyslí a pak nadšeně zajásá: ,,To by u nás šlo, my máme dobrý sousedy!“ Zde totiž musí s podobnou akcí souhlasit nejbližší sousedé. A už se nadšeně chvástáme, jak při mé příští cestě něco takového provedem na bezchybném trávníčku před či za jejich domkem. Líbí se to i manželce a hlavně dětem, které mi nadšeně darují nějaká perníková zvířátka,jež prý sami vytvořili.

Odcházím s dobrým pocitem, jaká že mě kyne skvělá budoucnost v této zemi, tolik diskutované ať už kladně či záporně, kde přesto žijí bodří a pohostinní lidé. Dlouho pak ještě přemýšlím o svých ,,zaječích úmyslech“, jak při příštích setkáních budu vyzvídat možnosti práce,ubytování a tak. Žádné příště už se ale nekonalo, neboť firma o tuto akci přišla a do Birminghamu už se nikdy nejelo. To jsem ale ještě neměl ani tušení, co pro mne hned na jaře má nachystáno moje ,,malá země mezi horami“ a že to bude něco, co toto několikanásobně předčí, či se s tím nedá vůbec srovnat.

Pokud jste to dočetli až sem, tak vám to za odměnu povím:

Poznal jsem mojí nynější přítelkyni.

Autor: Roman Enders | středa 5.11.2014 16:18 | karma článku: 28,11 | přečteno: 1898x

Další články autora

Roman Enders

Tragikomický příběh motocyklu JAWA/ČZ 125

Psal se rok 1978. Výše zmíněný stroj s letopočtem 1965 na výrobním štítku budil již tehdy pozornost. Dnes by budil mnohokrát větší, jen vrtošivý osud mu nedopřál se toho dožít.

27.2.2026 v 11:00 | Karma: 16,01 | Přečteno: 339x | Diskuse | Osobní

Roman Enders

Chcete pokecat s celebritou?

Já ne. Lépe řečeno, je mi to uplně buřt. Dle množství periodik, přinášejících náhled do soukromí herců, zpěváků, apod., je zájem o ně obrov

6.2.2026 v 11:00 | Karma: 11,48 | Přečteno: 206x | Diskuse | Osobní

Roman Enders

Pat a Mat v reálu.

Dvě loutkové postavičky kultovního animovaného seriálu trefně vystihují náš charakteristický národní rys - opravit si všechno v domácnosti svépomocí a to i za cenu činnosti na hraně zdraví, či dokonce života.

17.2.2024 v 14:58 | Karma: 24,21 | Přečteno: 671x | Diskuse | Osobní

Roman Enders

Highway to Hell

Jasně, AC/DC! jistě tuší tak 85% z vás, možná i výjev z fiction-fantasy výtvoru. Vězte, že v tomto konkrétním případě jste úplně vedle i když zas tak úplně......?

20.1.2024 v 13:09 | Karma: 10,72 | Přečteno: 338x | Diskuse | Osobní

Roman Enders

Veřejně stravovací dobrodružství

Vím, připomínat restaurační stravování v době svátečního, vesměs domácího hodokvasu je trochu za hranou, leč k tématu.

29.12.2023 v 11:46 | Karma: 19,21 | Přečteno: 537x | Diskuse | Osobní

Nejčtenější

Otevírací doba obchodů 17. listopadu 2026 může překvapit. Kam lze vyrazit na nákupy?

Prodejna o rozloze 295 m2 byla vybavena regály, chladničkami, pekárnou,...
7. listopadu 2026  6:30

Listopadový státní svátek letos připadne na úterý. Jak bude na Den boje za svobodu a demokracii a...

Konec Skylinku přináší nové ceny i pravidla. Co musí zákazníci stihnout do konce listopadu?

Česká minisérie Moloch na CANAL+
3. listopadu 2026

Satelitní televizní služby v Česku prošly významnou změnou. Nabídka se nově sjednotila pod značkou...

MAPA: Klíčovou křižovatku v Praze 4 čeká uzavírka. Kvůli metru D se bude objíždět

Tudy se bude objíždět křižovatka ulic Zálesí a Vídeňská. (Foceno 6. listopadu...
5. listopadu 2026  16:08,  aktualizováno  6. 11. 9:04

Výstavba nové trasy metra D významně ovlivní provoz na jedné z klíčových křižovatek v Praze. Práce...

Semir z Kobry 11 má novou roli. Z vojenského náklaďáku vznikl luxusní dům na kolech

MAN před přestavbou sloužil armádě. Měl najeto jen 4 500 kilometrů.
4. listopadu 2026  19:01,  aktualizováno  5. 11. 7:32

Z vojenského náklaďáku luxusní dům na šesti kolech! Obří MAN přezdívaný Semir, pojmenovaný po...

Praha se mění v kulisy Dana Browna. Natáčení seriálu od Netflixu omezí hlavně knihomoly

Dan Brown během natáčení
4. listopadu 2026  7:30

Natáčení seriálu podle Dana Browna uzavře ve středu a ve čtvrtek Mariánské náměstí. Praha se tak...

Řidič osobního auta u Rakovníka havaroval kvůli srně, čtyři lidé se zranili

ilustrační snímek
8. listopadu 2026  18:53,  aktualizováno  18:53

U Rakovníka dnes v podvečer narazilo osobní auto do stromu. Čtyři lidé utrpěli lehká zranění....

Na Olomoucku dnes hořel rodinný dům, škoda je tři miliony korun

ilustrační snímek
8. listopadu 2026  17:16,  aktualizováno  17:16

Hasiči dnes v Charvátech na Olomoucku likvidovali požár rodinného domu. Nikdo při něm neutrpěl...

V Sedlčanech uzavřela koalici vítězná Šance pro Sedlčany s Městem pro lidi

ilustrační snímek
8. listopadu 2026  16:44,  aktualizováno  16:44

V Sedlčanech na Příbramsku uzavřela koalici vítězná Šance pro Sedlčany dosavadního starosty Ivana...

Pražská policie hledá šestnáctiletou dívku, v pátek večer se nevrátila domů

ilustrační snímek
8. listopadu 2026  18:12,  aktualizováno  18:12

Pražská policie hledá 16letou dívku, která se v pátek večer nevrátila domů. Pohřešovaná Anhelina...

Podzim s miminkem: Jak vrstvit oblečení, aby bylo v teple a pohodlí
Podzim s miminkem: Jak vrstvit oblečení, aby bylo v teple a pohodlí

Podzim s miminkem přináší krásné procházky, ale také velké změny teplot během dne. Ráno bývá chladno, odpoledne ještě příjemně teplo a vždy musíte...

  • Počet článků 176
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 719x
Žít a nechat žít.
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.