Jestli jsou to autentické zápisky Vašeho dědy, pak gratuluji, vtip máte po něm. Líbí se mi hlavně to jak šel děda zkontrolovat, zda duelant přišel na místo souboje po první i po druhé světové. :-)

Perfektně zpracováno, ovšem "Ten bral z chamtivosti míru na obuv podle levé nohy místo pravé, protože  pravá je normálně vždycky trochu menší. Přesličný děd takto sice pár korun ušetřil, avšak mě to stálo věčné puchýře na ošizené končetině, což vedlo k překřížení prstů přes sebe a trvalému zmrzačení pravé nohy." - To jsem úplně nepochopil, jestli je totiž pravá menší, tak je pak snad levá větší

karma za zpracování nepěkného tématu.

Aniž jsem četl tento Váš příspěvek, dal jsem karmu a hodlal napsat shodná text. Totiž můj děda se z I.sv.války nevrátil, jen jsem na památníku na dědině četl jeho jméno a příjmení, spolu s dalšími sousedy z vesnice. Proto války nesnáším a je jen dobře, že již žádné nebudou! Lidé dostali zdravý rozum...

Hezké vyprávění. Nicméně je vidět, ze staré mocnářství nemohlo zvítězit.

Jistě, hlavně když Anglie tehdy jako i nyní postupovala podle hesla:"Rozděl a panuj"! Tehdy mohli občané R.-U. na jeden doklad cestovat i k moři. 300 let není žádné stáří, šlo jen o to změnit systém vlády. 300 let  životaschopnosti je málo? Která říše v dějinách lidstva tak dlouho fungovala? My nyní v "moderní" době nedokážeme ani přistavět třetí kolej k Prahy do Kolína, dostavět dálnici u H.K. apod. Před 160. lety se stavěla železnice, ze které těžíme dodnes...

Díky všem za moc hezké ohlasy. Děda má v nebi radost.  Umřel ve sto letech, letos 15. července by mu bylo 123.

Dano osobně za tento blog velmi děkuji, je to kus historie a lidských osudů. Dovolím si nasdílet na jednu stránku. Děkuju

Přečetla jsem jedním dechem, opravdu moc pěkné čtení

Zajímavé. Je to taková směs reality a legend. Mezi legendy patří odchod 28. pěšího pluku do zajetí za vyhrávání plukovní kapely. Skutečnost je úplně jiná - viz Osmadvacátníci. Spor o českého vojáka I. světové války, aut. Josef Fučík.

P.S.: dědu najdete v databázi http://www.vuapraha.cz/soldier/2147606

Máte pravdu, děda byl výjimečný vypravěč, ale také báchorkář. Proto se moje kniha o něm jmenuje Legionář a sněžná žena. Jako děti jsme se ségrou nejvíc milovaly vyprávění, jak se snažil uprchnout od Bajkalu přes Mongolsko, kozáci ho postřelili a zachránila ho chlupatá paní yetiová. Přesto jsem objevila např. během své cesty do Singapuru, že většina dědových vyprávěnek měla velmi reálný základ:

http://cestovani.idnes.cz/singapur-po-stopach-dedy...

Díky, moc pěkné. Dobová svědectví jsou vždycky nejzajímavější. Někde tam možná ujížděl s Vaším i můj děda legionář. Zajímavé je, že si ten váš v tom válečném blázinci uchoval nadhled a smysl pro humor.

Máte tam historickou nepřesnost. Ferdinanda v Sarajevu neprovrtalo sedm kulí (to je pouze Haškova licence), ale jen jedna, která ho zasáhla do krku. Jeho ženu také zasáhla pouze jedna kulka, která ji zasáhla do slabin. Oba vykrváceli.

Vím, ale děda to nevěděl. Stejně jako považoval za pravdivou onu historku o 28. pluku.  Před revolucí, kdy informace o válce a legiích nebyly moc dostupné, bylo těžší ověřovat fakta tak, jako my děláme dnes kliknutím na internetu. Mně se na tom líbí, že ačkoliv viděl hodně válečných hrůz, dokázal psát své paměti  s humorem a nadhledem.