Jana je fajn holka

V naší společnosti se to opravdu nenosí, hluboká poklona před jejím příkladem. Neni takovéto jednání obvyklé ani ve středu města. V Jihlavě přímo na náměstí ležel starší člověk, okolo něj postával hlouček čumilů. Ten muž by patrně zemřel nebýt mladého roma. Byl to malý klučina sám by nic nezmohl, ale bleskem přivolal z boční ulice strážníky městské policie,,, Tomu romskému chlapci patří také dík

umirani

o vztahu ceske spolecnosti k umirani jsem psal asi pred mesicem

http://valicek.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=156187

Tak to přeji Vaší kamarádce, aby se nikdy nedostala na LDN

Není vzácný výjev, že ze tří postelí na pokoji je jedna obehnána lantuchem kolem mrtvého a to zbylí dva už jsou tak smířeni s realitou, že klidně se nechají hned vedle krmit na posteli. Pak sestra jim utře obličej z úsporných důvodů kusem hadru utrženým z prostěradla na kterém jsou hnědé fleky z plic umírajících. Bohužel většina z nás takový konec v LDN mít bude.

Re: Tak to přeji Vaší kamarádce, aby se nikdy nedostala na LDN

To jste hodně přehnala. LDN není nejlepší způsob konce života, ale víte jak umírali lidé v "péči" rodiny? Jenže o tom se nemluví a ani moc neví. Péče o ležáka je většinou nad síly rodiny. V LDN je čistý, přebalený a víc se pro něj nedá udělat. V rodině je přebalování problém, jeden navíc neškolený člověk si neumí poradit. Navíc, pokud je nemocný při smyslech nastupuje pocit studu a to z obou stran, který péči o čistotu téměř znemožňuje.

***

Re: ***

Verim tomu

*respect*

Vzkažte té slečně, že je skvělá. Byla v extrémní situaci a zmákla to. Když jsem se poprvé setkal s něčím podobným (muž v bezvědomí v obrovské louži krve), tak jenom asi tak pět procent mého mozku myslelo na to co dělám, a zbývajících devadesát pět procent vynakládalo úsilí na to, abych neomdlel.

Dobře si pamatuju, jak to člověka rozhodí - ale slečnu snad utěší, že si člověk i na takové situace zvykne, alespoň částečně. Vidět někoho umírat je vždy stísňující, ale aspoň pak člověk trochu víc dokáže to, co je většinou jen fráze - užívat si každou minutu. Protože najednou víte, že zítra už tu nemusíte být a smrt může být mnohem blíž než si myslíme... ale teď ještě jste, dnes ještě dejcháte a to je super!

Ať si slečna promluví s někým, kdo je už zvyklý, to pomůže. Autorka sice píše, že smrt je tabu a nikde se o ní nemluví, ale to není pravda. Lékaři, záchranáři, pečovatelé - pro ty je smrt každodenní realita, a mluví o ní často. Promluvte si s nimi, oni už mají způsoby, jak se tím vyrovnat.

Re: *respect*

"paní Jana"

Paní Jana může být ráda že z toho vyvázla "jen tak". Je bohužel smutné, že poměrně často onen zachránce skončí výrazně hůře - typicky totiž odloží vedle sebe tašku či kabelku a nějaká "dobrá duše" mu ji sebere. A když se pak člověk dostane domů, často zjistí že už nemá televizi, počítač, notebook ani úspory... proto jedna z prvních věcí co vám saniťák poradí je "na kabelku si zásadně klekněte, možná něco rozmačkáte ale aspoň vás nevykradou".

I takové hyeny jsou mezi námi.

Žádnou takovou stanici metra tedy neznám