Děkuji všem.

Vaše reportáže v Mlaďáku jsem měla uplně nejradši

Jedna z prvních byla moje spolužačka z textilky z Brna...vím jak šťastně na té fotce v Mlaďáku vypadal její manžel Luďek:)

Paní Emingerová, Vaši tehdejší reportáž v Mlaďáku jsem četla a pamatuji si ji dodnes, protože jsem nad ní vzteky brečela. Moji kluci přišli na svět o nějaký rok dříve, než Vaši a tu "továrnu na výrobu dětí" jsem zažila na vlastní kůži. Oba jsem porodila nad ránem, ukázali mi je tak na dvě vteřiny po porodu a pak až za 24 hodin, kdy je přinesli na kojení! Jak vypadají celí, jsem zjistila až sedmý den po porodu, když jsme jeli konečně z porodnice domů...

To, že jsem nemohla svoje děti přivítat ve vlastní náruči, bolševikovi nikdy neodpustím!

No já teda nevím, ale manžela bych u porodu nechtěla. Po porodu ano, to už se mi stýskalo a chtěla jsem se podělit s ním o radost z miminka. Jinak když rodila dcera tak miminko měla u sebe jako ostatní maminky. Chodili jsme tam všichni jako na nádraží, všude samé návštěvy a čuměli jsme na miminka. Zkrátka něco to do sebe mělo, když byly děti i matky chráněny před nějakým moribundusem.

Ani si neuvědomujeme, jak za bolševika naše spoečnost neuvěřitelně zdegenerovala a zpustla.

Alespoň zlikvidovala tuberu, obrnu a neštovice. Zdegenerovala a zpustla? Tím, že omezovala na minimum možný přenos infekce na dítě? To, že se dodatečně přišlo na to, že tento problém není tak akutní, tak to je něco jiného.