- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
zdravím-já dodnes vzpomínám na první a zároveň mou poslední rekreaci ROH-byl rok 1989-polovina října a na dole,kde jsem dělal měli volné rekre.pobyty-byl tam hotel POCHODEŇ ve Špindlerově Mlýně.Já to měl- u nás teď moooc populární slogan-a je to zadarmo a má holka-teď už 20 let manželka platila za týden 250 kč.Dnes spolu máme malý obchod-víceméně vše nějak zdoláváme,ale na ty Krkonoše vzpomínáme dodnes. V té době tam byli samí lékaři a spousta pro mne vzdělaných lidí a to už jsme tam poslouchali,že se něco chystá,že vše do konce roku padne.Nám to bylo jedno-my jsme byli unešení sebou a krásou Krkonoš-tůra na Špindlerovku-borůvky koncem září-ach jo-nádhera.Petr
A mě, posledního člověka z podniku, vyslal závod na školení o právech odborářů spojené s pobytem a koupelemi v krásných lázních V LISTOPADU 1989 (pro mě zcela zdarma). Že se v Praze děje něco velkého, jsem sledovala okrajově mezi tanečky ve vinárně.
si jezdili na docela pěkné dovolené. Asi jako největší komunistobijec Klaus, který jezdil za komára do ameriky.
Hmm, chudé rodiny za komančů do Jugošky nejezdily. Jen pseudochudé. Připomíná mi to přikrášlené historky o chudém dětství popových hvězdiček - např. jedna americká uvádí, že byli strašně chudá rodina a zpívat že začala pro matčiny přátele, kteří k nim každou sobotu docházeli na párty konanou na zahradě jejich vily, stojící mimochodem v prestižní čtvrti... Z naší třídy byli v Jugošce jen 3 spolužáci (z 30), jeden měl tátu řezníka, druhá taxikáře a třetí poslance. Přeberte si to jak chcete. A to jsem ročník 1974. V sedmdesátých letech byla Jugoška dostupná ještě méně nez v osmdesátých.
Mimochodem píšete hezky - příkras v podobě kýčovité chudoby nemáte zapotřebí
Tak to jste byli z nějakého výjimečně chudého kraje. Z naší třídy byli v Jugoslávii v téže době prakticky všichni.
asi proto,že to bylo jinak než autorka píše.Tatínek odpůrce komunistů vydělal v Německu na auto,malé děti na dnešní dobu příkladně orientované,celá rodina sice nemá ráda bolševiky,ale do Jugoslavie se dostanou,ryby na cestu co smrdí po pár kilometrech.Pohádka,nic více.
do Jugosky se v te dobe jeste dalo dostat...nez se komousi uplne vzpamatovali, ze jim tudy unikaji na Zpad obcane a sevreli to.
Tatínek byl dobrý,pracovitý komunista,ale ODS a další strany mu nedovolili zprivatizovat ani jeden (ani maličký!) státní podnik.Normálně musel pro nás nakrást,kde se dalo.Tu se chudák nadřel na cyklistické stezce,tu musel za nuzný peníz psát pro Všeobecnou zdravotní pojišťovnu nějaký časopis,opravdu jsme byli chudobní.....
....že naprostá většina lidí intuitivně vycítí, co blbina je a co ne.
Ja tomu taky neverim. Do Jugoslavie se jen tak nekdo nedostal. A byt drzy na hranici? To se mi nezda, autorka to ma pekne popletene. Nebo jsem ta leta zila nekde jinde.....
do Jugosky se nejdriv jezdilo na dolozky do obcanky a teprve az pozdeji na pas. Dokud byly dolozky v obcance, bylo o neco snadnejsi devizovy prislib a dolozku dostat; zvlast kdo jel se zajezdem.
Protoze po 1968 se relativne dost Cechoslovaku dostalo na Zapad pomoci dovolene v Jugoslavii, komousi znacne pritvrdili s vydavanim povoleni a vymysleli zmenu, ze musi byt dolozka do pasu. Soucasne omezili pocet devizovych prislibu a bez nich se dalo zadat jen na pozvani pribuznych nebo pratel, kteri se pisemne zavazali, ze se budou o ceskoslovenskeho navstevnika plne starat , hradit jeho pobyt a prip. zdravotni naklady.
Možná jsem to jenom přehlédl, ale v jakém Německu vydělal tatínek odbojář na to auto? To asi ve východním, že? Jo práce v zahraničí je dobře placená. A taková východní marka, to bylo panečku nějaké platidlo.....
i DDR marky obdržená ve formě diet při práci v DDR se měnily za tuzexové poukázky - bony, a i auta se dala přes tutex zakoupiti
... mně když bylo 5 let, byl bych raději bohatý ... Nevěřím Vám ...