Deník z cesty přes půl světa

Je to skvělý nápad a strhující poslech. Yakeen J. Helus se svou ženou vloni projeli za čtyři měsíce Sibiř až do Mongolska a jižní cestou přes Kazachstán a Turecko se vrátili zpět. Natočili o tom tříhodinové vyprávění na CD.

Yakeen získal svou přezdívku zřejmě někde u jihoamerických Indiánů, když pomocí tajemné halucinogenní ayawasky pronikal během šamanského obřadu do "samotné podstaty bytí". V každém případě od té doby hodně změnil svůj způsob života a začal ještě víc cestovat a hodně psát. Má svůj yakovo.blog.cz a píše skvěle. A ještě lépe umí své dramatické příběhy číst. Předvádí to totiž pravidelně na mých kurzech tvůrčího psaní ve svých povídkách.

Jeho poslední nápad nahrát cestopisný seriál na zvukový nosič je proto geniální. Audioblog o cestě přes 17 zemí (např. Rusko, Mongolsko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán, Uzbekistán, Arménii, Gruzii a Turecko) shrnul do třiceti napínavých kapitol. Ve svém starém, pro přespání upraveném mistubishi cestovatelský pár překonal od července do října 33 595 km za 120 dní.

Yakeenovo vyprávění však nelíčí jen krásy a strasti této poutě. Každý díl má příběh i jakýsi filozofický přesah, což je další dimenze, kterou se Deník z cesty přes půl světa liší od obvyklých cestovatelských zápisků. Představu si můžete udělat třeba z kapitoly o cestě Tádžikistánem, která se jmenuje Hanzelka a Zikmund, Satya a Yakeen:

Posledních pět dní jsme jeli po hranici s Afganistánem. Z naší strany jsme mohli snadno obdivovat a fotit afgánské vesničky, často na vzdálenost pár desítek metrů. Jen si to představte. Jedno údolí, jeden lid - Vachánci. Geopolitické zájmy dvou mocností, Ruska a Anglie, je před sto lety rozdělily a znemožnily jim se stýkat. A povedlo se. Rusy převychovávaní Vachánci píší azbukou a znovu objevují víru v Alláha. Vachánci na druhé straně píší písmem arabským a mešitu mají v každé malé vesničce. Muži tam nosí šamír a kamíz, dlouhou bílou košili a kalhoty, na hlavě občas turban, či fez. Sousedi na naší straně kalhoty sako, ti mladší džíny a triko. A pak autor přidává portrét osmdesátiletého Odinmammada Mirzajeva, který je zřizovatelem a průvodcem malého mueza ve vesničce Namadgut ve Vachánském údolí.

Pan Mirzajev pochází z bohaté rodiny. Jeho dědeček byl hned po příchodu bolševiků zatčen a zemřel ve vězení v Taškentu. Jeho otec, jako syn boháče zemřel v Gulagu na Sibiři. Pozoruhodné je, že i s touto kádrovou minulostí mladý Odinmammad mohl v padesátých letech vystudovat v Dušanbe. Tam se seznámil se svou ženou. Oba byli celý život kantoři. Ona učila matematiku, on biologii a chemii. Jeho žena zemřela v roce 2003, o dva roky později si on otevřel muzeum života ve Vachánském údolí.Když učil v Chorogu, potkal se s Hanzelkou a Zikmundem, kteří tam tehdy projížděli. Říkal: "Já už potkal jednou Čechy, co tu byli autem. To bylo po válce. Tatra se jmenovaly ty jejich auta. Jeden byl Zikmund a ten druhej... No nemůžu si vzpomenout.""Henzelka?" Napověděli jsme s posvátnou úctou. "Da, Chanzelka!" zněla odpověď.V malinkém muzeu měl všelicos. Od držáku na louče, kterými si ještě jako dítě svítil, přes hudební nástroje, až po bustu Lenina. S jeho rodinnou historií je zajímavé, že říkal: "Děduška Lenin nám dal všechno. Školy, vzdělání, nemocnice i silnice. No, byl pro chudý, pro bohatý ne."Yakeen a jeho žena Satya teď spolu obrážejí cestovatelské festivaly a na svých přednáškách shrnují:Za 120 dní jsme spali 1x v jurtě, 7x v hotelu, jednou v kajutě lodi, jednou v bytě přátel a 110 krát v autě. 16 dní ze 120 jsme zůstali na jednom místě. Pohybovali jsme se v nadmořských výškách 0 až 4655 metrů nad mořem, a po cestě jsme přejeli 8 časových pásem. Během celodenní jízdy (od východu do západu slunce) jsme ujeli různé množství kilometrů podle terénu. Nejméně za jeden den v Mongolsku - 89 km, a nejvíc 788 km v Rusku. Opatřovali jsme si víza do 6 zemí a vydali za ně 24 154 Kč. Platili jsme v 16 měnách. Byli různě drahé. Nejdražší bylo samozřejmě Euro a po něm Ázerbajdžánský Manat za 13, 85 Kč. Nejlevnější byl Uzbecký sum, za korunu jich bylo 333. V této měně byla také bankovka s největší nominální hodnotou: 50.000 UZS! Cesta překonala všechna naše očekávání a naopak nenaplnila žádné naše obavy.

CD vyšlo vlastním nákladem a prodává se jen na přednáškách cestovatelů či přímo u autorů (https://povidanizcest.webnode.cz/cd-denik-z-cesty-pres-pul-sveta/).Je prima, že mimo hlavní proud vznikají takhle zajímavé projekty.