Podle mně manželství změní hlavně okolí člověka. Třeba v mém případě se po vstupu do manželství z mého bytu stal náš byt, z mého auto naše auto, a z mojí kuchyně její kuchyně. A od tý doby nejsem schopen doma nic najít. Naštěstí jsem ale dobře oženil, protože moje žena ví přesně, co kde doma je. 

Manželství udělá z člověka spíš objemové změny. Ten dotyčný se potřeboval pouze "vyagresit" ale vzal to za špatný konec.

http://psychologie.cz/jak-odlehcit-situaci

Teda každý má své dny, já taky, ale používat podpásovky typu "a jsi malá a tlustá" mi nepřijde úplně fér

Když přijde manžel s takovou a rozjede to. Ukončím to slovy: „no, dobře, žes tak chytrej a blbce by sis nevzal!“  

Jako vtip by to nebylo špatný. Jako realita spíš k pláči.

Vidím to naštěstí jinak. Manželství mě přineslo zázemí, pohodu, lásku a hodné děti (dnes ještě vnuky). Skvělé zážitky i pomoc v nouzi a jen minimum krátkých rozepří, které jsme vždy řešili smírem. Když má člověk štěstí na skvělého partnera dokáže se i sám zlepšovat a vnímat co ho těší a z čeho má radost. Nedovedu si představit, že člověku, kterého miluji budu vyčítat jeho tělesné vady. Chlap z toho příběhu je ubožák.

"Prej ses oženil."

"Jo jo, oženil."

"To musíš být sťastnej."

"No, to musím."

...a za par let: Jak to, ze ty sedis v hospode?

Ale, zena mi utekla s nejlepsim kamaradem.

Se kterym?

S Karlem.

Prosim te, Karel prece nebyl tvuj nejlepsi kamarad.

No vidis, a ted uz je.

Karma pro Ivu

Jó, i muži mají své dny, aneb důvod se najde vždycky...(ale někdy to máme stejně)

No pokud je ta historka pravdivá, tak to neznamená, že ten muž měl své dny, ale že je debil.