Energetický regulační úřad má pocit, že cena plynu na burze neodpovídá částkám, za které domácnosti komoditu odebírají. Chce tedy kontrolovat ceníky a nařizovat, za jaké sumy může dodavatel zákazníkům plyn prodávat.
Co je předmětem myšlenky
Ceny plynu (i elektřiny) na burze dlouhodobě klesají. Nelze přesně definovat nákupní pozice jednotlivých dodavatelů, protože každý obchodník řeší situaci trochu jinak a ti velcí mají zcela jiné možnosti nežli ti malí, přesto však: v současnosti se cena za megawatthodinu (dále jen MWh) pohybuje pod hranicí 400,- Kč.
Lze tedy jistě souhlasit s tím, že sumy přes 900,- Kč za odebranou MWh jsou předražené. Takových nabídek lze v současnosti nalézt více než 30.
Ne všichni mají stejnou startovní pozici
Argument, že je třeba nařídit a diktovat podnikatelům marže z důvodu, že domácnosti a malé firmy trpí nadměrnými náklady, kulhá na obě nohy a ukazuje, že autoři tohoto nápadu trhu a liberalizaci obecně neporozuměli.
- velcí dodavatelé nakupují obvykle třeba rok dopředu a tudíž promítnutí do ceníků se odkládá
- malí dodavatelé běžně nemají k dispozici tzv. burzovní ceny, ale (v lepším případě) burzovní ceny s přirážkou, která tvoří marži nadřazeného subjektu (toho, kdo na burze nakupuje a menšímu dodavateli komoditu přeprodává) nebo disponují fixními cenami (které se odvíjely od burzy v době podpisu kontraktu a jsou tedy dnes vesměs nevýhodné)
Co je ale zásadnější – liberalizace přinesla existenci trojciferné řady dodavatelů a tedy obrovský finanční rozptyl. Přesně 10 nabízených řad disponuje cenou pod 700,- Kč /MWh. A poslední paradox – mezi těmi nejdražšími ceníky (nad 900 Kč/MWh) je hned třetina nabídek ze stran dominantních subjektů, z nichž jeden dokonce většinově vlastní stát. Tvrzení, že ceny pro odběratele jsou předražené, tak neodráží realitu.
Co by změna přinesla
Nápad by přinesl krach všech menších subjektů a zejména likvidaci volného trhu. V současnosti je dodavatel povinen disponovat tzv. billingovým informačním systémem (to, co zjednodušeně přiřazuje platby a chrlí ze sebe vyúčtovací faktury) nebo držet tzv. bezpečnostní standard dodávek. Velké společnosti disponují zcela rozličnými lidskými zdroji, finančním zázemím (nejen díky dodávkám, ale zejména díky distribuci), SW výbavou a možnostmi nákupu. Samotný princip liberalizace a konkurenčního boje přesto přinesl snížení cen ze strany alternativních subjektů.
Co se však musí příčit každému, kdo respektuje podnikání jako takové, není možné uměle nařizovat ceny a ničit tak volný trh. To bychom se mohli dočkat po ERÚ (Energetický regulační úřad) také například RRÚ (Rohlíkový regulační úřad), který by stanovil maximální cenu rohlíku třeba na 20 haléřů.
Lidé jsou hloupí, rozhodneme za ně
Zničení konkurence by nemělo za následek slevy, ale opětovnou dominanci některých firem. Současný odběratel navíc není oslík, ze kterého se sypou peníze, ale rozumně uvažující jedinec, který zná možnosti.
Jako autor knihy o změně dodavatele, která se celá týká možností snížit náklady za elektřinu nebo plyn, z celého srdce doufám, že se jedná jen o hloupý vtip, nikoli o návrat do doby minulé.
