Poslanci odhlasovali kontroverzní novelu energetického zákona. Zhorší doopravdy postavení práv odběratelů nebo jde o dobrý tah v souladu s liberalizací?
Ponechme stranou, o kolik budou navýšeny výdaje ze státního rozpočtu nebo případnou politizaci Energetického regulačního úřadu.
NE SPOTŘEBA, ALE JISTIČ
Jednou ze zásadních změn pro zákazníka je fakt, že nově bude poplatek za obnovitelné zdroje (na fakturách často označovaný jako OZE) vypočítáván nikoli za spotřebu (za každou odebranou MWh), ale podle kapacity hlavního jističe.
Co to znamená? Faktura za elektřinu se dělí dvě významné části: cenu za vlastní spotřebu(dodávku) a cenu za distribuci.
DODÁVKA: komodita, označovaná jako silová elektřina není regulovaná a její výši určuje dodavatel.
DISTRIBUCE: ta zahrnuje cenu přepravy elektřiny (distribuci) a další poplatky, mezi něž spadá platba za obnovitelné zdroje.
O konečné výši zákazníkova účtu za elektřinu bude spolurozhodovat hodnota hlavního jističe před elektroměrem. Vyplatí se tak nechat prověřit technika, zda není jistič předimenzovaný a zda lze jeho hodnotu snížit. Současně se vnucuje myšlenka, zda takto nebudou zvýhodněni zejména velcí zákazníci.
VÝROBA ELEKTŘINY BEZ LICENCE
Domácnosti s několika panely by nově nemusely disponovat licencí , stejně tak se obejdou bez statusu podnikatele. Menší administrativní zátěž by tak mohla dopomoci navrátit se k původní myšlence (před obdobím polí plných solárních elektráren).
OCHRANA ODBĚRATELE?
Kontroverzní novinka, která má ochránit zákazníka zejména u uzavírání smluv mimo prostory obvyklé (třeba podomní prodej), umožňuje „odejít“ od dodavatele ještě 14 dní po zahájení dodávek.
Nápad se zdá chvályhodný a je tak politicky i představován, v praxi však odběratele pouze ohrozí. Pokud tento nemá včas uzavřenu smlouvu s jiným dodavatelem, vystavuje se v krajním případě riziku odpojení nebo ukončení odběrného místa (odebrání měřícího přístroje). Na základě výpovědi totiž zákazník nemá smlouvu ani s novým, ale ani s původním dodavatelem a z hlediska praxe „neoprávněně odebírá energii“.
Zejména u starších odběratelů nebo těch, kteří nemají čas se legislativou zabírat, se paradoxně pouze prodlužuje pro podomní prodejce čas na „zvábení“ zákazníka a tím i zvýšení rizik.
ZÁVĚREM
Novela energetického zákona zhorší postavení domácností a přispěje k většímu zmatku na trhu v rámci změn dodavatele.
V rámci cenové politiky se může stát, že budou zvýhodněni větší odběratelé.
Abychom nebyli jen kritičtí, novela obsahuje celou řadu změn a ne všechny jsou směrem k horšímu.
Nad čím je však dobré se zamyslet a mělo by nás zákazníky trápit nejvíce, že může ohrozit liberalizační proces, jehož nejviditelnějším úspěchem doposud byl právě Energetický regulační úřad.
